Publikováno

Jak (od)naučit psa štěkat

Aby se pes mohl odnaučit štěkat, je nejdřív potřeba, abys ho naučil/a štěkat na povel.
To uděláš tak, že si vezmeš jeho oblíbenou hračku nebo mlsík, ukážeš mu to, řekneš “štěkej” a počkáš. Jeho za chvilku začne rozčilovat, že mu hračku/mlsík nedáváš, tak štěkne. A v tu chvíli ho hrozně pochválíš, zopakuješ povel “štěkej” (např. řekneš: “Ano, to bylo štěkej!) a dáš mu hračku nebo mlsík.
Takhle to můžeš opakovat, dokud pes nezjistí, co po něm chceš.

A teď něco k tomu, proč vlastně tvůj pes štěká?

Vlci, předci psa, moc neštěkali. Ke komunikaci používali hlavně vytí a štěkání patřilo k projevům mladých puberťáků. Lidem ale vyhovovalo štěkání, tak začali šlechtit psy, kteří štěkali za jednoduchým účelem – hlídání např. pozemku nebo oznamování nalezení kořisti.
Takže za to, že psi štěkají si vlastně můžeme sami, jako lidstvo.

Psi štěkají, když chtějí hlídat své teritorium, když spatří něco zajímavého a chtějí nás na to upozornit nebo když se zkrátka nudí a štěkání je vlastně velká psina!
Také štěkají, když mají moc energie, a nevědí, co si s ní počít.

Nejlepší způsob, jak psa odnaučit štěkat je nedát mu důvod ke štěkání. Např. ho nenechávat samotného za plotem, aby štěkal na každého kolemjdoucího. A zajistit mu tolik pohybu, aby nebyl nevybouřený.

Ale když se tohle zajistit nepovede a pes stejně štěká, pak mu nasaď vodítko a obojek a řekni mu povel “ticho” a lehce zacukej vodítkem. Když to psa zastaví od štěkání, pochval ho “Ano, to je ticho” a dej mu například odměnu nebo ho pohlaď. A když zase začne štěkat, řekni mu “ne, nedělej to” a zase lehce “cinkni” s vodítkem. Pejskům toto ciknání neublíží, ale zároveň jim to není příjemné, takže bude vědět, že když dostane doma vodítko, má být zticha.

A pak si dopřejte denně chvilku, kdy mu dovolíš štěkat a ještě za to dostane odměnu. Ale pes by měl štěkat jen, když to po něm budeš chtít. (Jen na povel.)

A v žádném případě na psa nekřič, když štěká – bude si myslet, že se přidáváš ke štěkání a utvrdí ho to v tom, že to dělá správně. Takže buď v klidu a mluv na psa klidným hlasem. To ho může také trochu uklidnit. A když bude zticha, tak si s ním za odměnu můžeš jít na chvíli hrát.

Publikováno

Dům nebo byt

Přemýšlíte doma o tom, jestli nebude lepší postavit psovi boudu na zahradě, abyste s ním nemuseli chodit na procházky, ale aby mohl mít svobodný výběh ven, kdykoli bude chtít? Myslíte, že to pro psa bude lepší?
Nebude.
Zahrada je určitě super a pro psa je to bonus stejně tak jako pro tebe, ale nestačí mu ke spokojenému životu, procházky jsou mnohem důležitější!

Když se podíváš na psy bydlící v centru měst, často jsou bez vodítka a podřízeně a vyrovnaně následují svého pána mezi auty, vůbec se nebojí a jsou v naprosté pohodě.

Na vesnicích (nebo u rodinných domků), kde má každý pejskař zahradu, se ale často zapomíná na to, že psa nebaví trávit celý svůj život na jednom pozemku stejně tak jako nás. Tito psi pak třeba utíkají, jsou „problémoví“. Také štěkají na každého, kdo jde zrovna kolem, kvůli frustraci a nudě.

Člověk v bytě totiž dává mnohem větší pozor na to, jestli měl pes možnost se vyvenčit, ale když je pes na dvorku a má boudu, řekne si jeho páníček jen: „kdyby potřeboval dělat loužičku, udělá ji tam…“  a vůbec ho už nenapadne, že pro psa je pohyb na procházkách skoro stejně životně důležitý jako voda a jídlo.

Psovi nestačí jen se vyvenčit, potřebuje dostatečně pohybu, který na zahradě nedostane. A není vhodné ani chodit s ním každý den na stejnou procházku – koho by to bavilo? Psa tedy ne.

Zahrada je pro psa tedy úplně stejně vhodná jako malý byt. Je to fajn mít zahradu, ale je to jen jako místnost navíc a rozhodně to ani částečně nenahradí procházky. A to ani když je zahrada hodně velká.

 

Publikováno

Očekávání

Když pes dává hlavu na stranu, říká nám tím, že nám nerozumí.

Očekává, co se bude dít a snaží se vymyslet, co po něm chceme a rozumět našim slovům.

Je dost možné, že pokud se mu nedostane jasné odpovědi na otázku „co mám dělat?“ , začne štěkat, skákat nebo se klepat. Bude nervózní, protože by Ti rád vyhověl, ale neví jak.

Tvůj úkol je mu dát jasný povel, pokud po něm něco chceš. A jestli po něm nic nechceš, měl/a bys mu říct a dát mu to najevo i tělem, ať si jde po svém, že žádná psina nebude.

To můžeš udělat takhle:

Pes nakloní hlavu v očekávání, chystá se začít štěkat, ale ty mu srozumitelně řekneš:“ Běž si po svém,“ a rozejdeš se proti němu pomalu, v klidu a rukou mu naznačíš, že má změnit pozici. Pes by se měl zvednout a poodejít, a pokud ne, lehce ho postrčíš rukou nebo jemně(!) nohou.

V téhle fázi by se měl rozejít čenichat nebo dělat svoje věci a nevšímat si tě a stejně tak bys ty měl/a jít dělat své věci a nevšímat si jeho.

Pokud se ale pes dál bude domáhat pozornosti a začne štěkat, už to není nedorozumění, ale cítí nejistotu a neví co má dělat.

Tak se ujímá vedení a upozorňuje nás na nějakou chybu. V tuhle chvíli ho určitě neutěšuj slovy jako např.:“ No jó, vždyť už jdeme, počkej chvilku, chápu, že je to pro tebe těžké a otravné…“

Když tohle uděláme, pes ještě víc znejistí, protože slyší moc slov a nerozumí jim, i když ví, že se mluví na něj.

Jak můžeš utišit psa, který štěká ti řeknu v příspěvku „Štěkání“.

Publikováno

Jak pes vnímá svět

Vědci zatím potvrdili, že pes má zeleno-červenou slepotu. Možná, že zrakem dokáže rozpoznat barvy, které my, lidi, nedokážeme, ale zatím na to nikdo z vědců nepřišel. Pro psy ale zrak není ani zdaleka tak důležitý, jako pro nás.

Jejich svět je hlavně plný pachů, zvuků, pocitů a vjemů. Jak to tedy funguje?

Přestav si, že jsi vlk nebo pes. Zklidni se, zhluboka a vyrovnaně dýchej, vnímej celé svoje tělo. Cítíš, že se tě něco dotýká? Třeba vítr nebo jen podlaha pod tvýma nohama? Pes dokáže cítit každou změnu v jeho okolí, protože žije přítomným okamžikem a své tělo si uvědomuje téměř neustále.

To ale není všechno. Neméně důležitější, než hmat, je pro psa čich. Ten má mnohonásobně vyvinutější, než ty nebo já. Zhluboka se nadechni – co cítíš? Já maximálně vůni oběda, umytých vlasů a tím končím. Pes ale ucítí každou pachovou žlázu, kterou dáváme najevo své pocity. Vysvětlím to radši na příkladu:

Když jsi nervózní před testem nebo před vystoupením, trochu se ti začnou potit ruce. Pes to okamžitě ucítí a pozná, že je něco jinak, než obvykle. Pak podle toho zareaguje – některý pes, ten vyrovnaný, tě půjde uklidnit. Jiný pes také znervózní, myslí si: „páníček je nervózní, co když je tu někde ten pes, se kterým jsem se porval včera?“ a začne štěkat na případné zastrašení nepřítele nebo větřit, aby ho našel nebo dělat cokoli jiného. Další pes třeba zaleze a nechce se s tebou bavit. A ty si v tu chvíli říkáš, jak poznal, co se děle? Jak poznal, že jsem nervózní?

Prostě to cítí. Ne empatií, ale čenichem.

V těle nám neustále probíhají chemické reakce, které vydávají různé pachy a pes spoustu z nich identifikuje. Proto pes pozná strach, hněv, nejistotu nebo i radost, i kdyby ses tvářil pořád stejně – jednoduše tě tvé tělo prozradí. 🙂

Pes poznává okolní svět i pomocí zvuků. Sluch má vyvinutější, než člověk, ale méně vyvinutý, než třeba kočka. Upřednostňuje tedy čich, ale když ucítí změnu pachu, nastraží uši, jestli neuslyší např. štěkot nebo nějakého zloděje. Zaposlouchej se do okolních zvuků. Slyšíš něco každý den, jsi na nějaký zvuk zvyklý/á? Znervózňuje tě nějaký zvuk? Nebo slyšíš něco co tě naopak uklidňuje?

Až teď v důležitosti přichází na řadu zrak a chuť.

Chuť souvisí s pachem – „voní to, sežeru to. Smrdí to – nebudu to žrát.“ Takhle jednoduše to pes vnímá. Má totiž málo chuťových receptorů, my máme chuť mnohem vyvinutější, jsme proto vybíraví a zmlsaní. Pes nebo spíš vlk si ale pro přežití v přírodě zmlsanost nemůže dovolit. Řídí se proto čichem, který mu jasně řekne, co je pro něj dobré, a co ne.

A jsme zase u toho zraku. Představte si svět, plný žluté, modré, černé a bílé barvy. Zajímavé, že? Je tam spoustu kombinací těchto barev, ale žádná, kde je červená nebo zelená. Pes tedy vidí barevně, ale úplně jinak, než my. Nevidí rudou, fialovou, růžovou, hnědou tyrkysovou ani spoustu dalších barev, ale místo nich vidí jiné barvy, které si já ani nedokážu představit.

Abys pochopil/a fungování psa, musíš si představit, že vidíš svět jeho očima. Že ho vnímáš, jako on. Vnímej své tělo, všechno, co cítíš, žij přítomným okamžikem, pozoruj svůj dech, zkus rozpoznat vůni jednotlivých předmětů, které tě obklopují. Mysli jen na přítomný okamžik. A pochopíš ho. Toto „cvičení“ je dobré zkoušet se psem na procházkách nebo jen když jsi sám/sama v přírodě. Můžeš ho dělat klidně každý den nebo třeba jednou týdně, jen pár minut, ale pomůže ti to naladit se na psa a pochopit, proč se jak chová a vycházet z toho. Také tě to zklidní a dodá energii. 🙂