Cestování

Pokud se svým pejsek chceš zažít velká dobrodružství a jezdíš s ním po světě, možná tě bude zajímat pár věcí.

Jezdíte spolu autem? Pokud ano, dáváš na něj dostatečně pozor?

Existují speciální připínací pásy pro pejsky, které zajistí bezpečnou jízdu a zabrzdí pád v případě prudkého zastavení. My tenhle pás nemáme, ale řešíme to tak, že celou jízdu pejska držíme. A dalším řešením je klec v kufru, kde se může pejsek cítit i příjemně.

Na zvyknutí ježdění v kleci se doporučuje začít pomalu: Nejdřív se klec postaví domů, vybaví se měkkou dekou/polštářky a pejsek se do ní zavede. Necháš klec otevřenou a když v ní vydrží pár minut, pochválíš ho a pustíš ho ven. Postupně můžeš čas v kleci prodlužovat. Když uvidíš, že je na klec pejsek zvyklý, zavřeš ji. (Zvyknutí na nové věci může trvat pár dní, ale také klidně dva týdny, proto nespěchej.)

Poté dáš klec do auta a projedeš se s rodiči a s pejskem uvnitř klece třeba pět minut autem. Když bude vše v pořádku prodloužíš dobu jízdy. Když se bude bát, vrátíš se ke cvičení pobytu v kleci doma a dáš mu ještě trochu času.

Při jízdě na něj nemluv konejšivě, může si myslet, že se má bát, když ho uklidňuješ a začne se podle toho chovat. Dělej, jakože je to úplně normální, a nic se neděje.

Zvracení v autě

Když se pes v autě pozvrací, v žádném případě mu nenadávej. Mrzelo by ho to, ale nemůže za to a nemůže s tím nic udělat. Zároveň ho ani nechval, spíš to přejdi beze slov, ukliď po něm a nestresuj se kvůli tomu. Můžeš se poradit s veterinářem, co dělat, když pes v autě zvrací často.

Jízda MHD

My nejčastěji jezdíme autobusem, metrem nebo tramvají. Pes je povinnen mít v hromadné dopravě košík a výběr košíku je klíčový. Pokud jsou velká horka, je nevhodné, abys dal/a psovi košík, který mu „sváže“ tlamu tak, že ji nemůže otevřít. Vhodnější je košík, který je možná trochu méně pohodlný, ale pes může otevřít tlamu a ochlazovat se.

Pokud má tvůj pejsek problém chvíli postát (jako náš Chiko 😉 )nenuť ho zbytečně celou cestu sedět. Nevadí, když bude stát, hlavně, aby nekňoural nebo neštěkal. Když začne dělat zvuky, řekni mu zřetelně „Nedělej to!“ A nezačni na něj šišlat nebo ho konejšit, protože opět to v něm vyvolá pocit, že by měl mít úzkosti a bude akorát více štěkat.

Vrrr! Nesnáším tě! Haf!

Někteří psi se mezi sebou prostě nesnesou. A náš Chikoušek má mezi svými nepřáteli i jednoho krásného, hodného, velikého psa. Jeho panička je skvělý člověk a na jeho výchově nedělají téměř nic špatně, ale i přes to se s Chikem nesnese a když jsou spolu, tak se perou.

Dnes jsem je potkala na procházce, šli před námi alejí a Chiko mě začal tahat na vodítku. Nepomohlo, když jsem mu dávala povel „Pomalu!“ , pořád hrozně tahal. Proto jsem zastavila a byla jsem dokonale klidná, vůbec jsem se nezlobila, že mě můj pes neposlouchá a věděla jsem, že to dělám správně.

Kdybych se na něj začala zlobit, vycítil by můj hněv a myslel by si, že toho psa taky nemám ráda a chtěl by se s ním prát o to víc. A kdybych na něj začala křičet, ať netahá, myslel by si, že ho pobízím ke rvačce. Místo toho jsem byla potichu a cukla vodítkem pokaždé, když za něj zatahal.

Stáli jsme takhle několik minut, než se úplně uklidnil. Potom jsem mu dala povel „K noze!“ Nejdřív dělal, že mě neslyší. Neměla jsem mlsíčky, takže neměl ani moc motivaci mě poslouchat. Chytla jsem ho rukou za hruď a jemně ho popostrčila vedle své nohy a mírně mu zatlačila naa zadek s povelem „sedni“. Pak jsem ho začala hladit a pokračovala jsem, dokud si mě nevšiml (byl jako v tranzu a vůbec nevěděl, že na něj mluvím). Když se na mě podíval a seděl vedle mé nohy, pochválila jsem ho „to je k noze“.

Pak jsme udělali krok a on zase začal tahat. Zopakovala jsem postup a šlo to už o něco rychleji. A takhle jsme šli krok po kroku celou procházku, vždycky jsme se zastavili a počkali, až se uklidní.

A na konci procházky už jsme ušli několik kroků bez zastavení, než začal znovu tahat.

A proč to vlastně celé píšu? Protože mnoho lidí má problémy s tím, že se jejich pes pere s cizími psy a povel “ k noze“ zaměstná psovi hlavu tak, že nemá na rvačky čas. A i když je jeho dosáhnutí v obtížných podmínkách někdy dost složité a vyžaduje obrovvskou trpělivost, nenech se odradit tím, že to nejdřív nepůjde. Hlavně si neřekni „to nemá cenu“ a nenech ho tahat tě dál – v té chvíli nad tebou pes přejímá zodpovědnost a to je pro něj hodně náročné. Nenech se vést svým psem, veď svého psa ty!

A hlavně zachovaj klid. Když pes uvidí, že s tebou setkání s jeho nepřítelem nic neudělá, taky se postupně trochu uklidní. A já věřím, že naše příští setkání s tímhle pejskem dopadne lépe.

Lehni

Postav svého pejska před sebe a dej mu povel „sedni“. Poté vezmi mlsíček a polož ku ho na zem. Jemně psovi zatlač na záda, aby si lehl. Potom mu dej odměnu a povel zopakuj ještě několikrát, aby to správně pochopil.

S odstupem času mu jen položíš mlsík na zem a řekneš „lehni“ bez tlačení do zad.

A ve finální fázi mu jen řekni „lehni“ a odměň ho až v leže.

A nezapomeň ukončit povel“hotovo“ (nebo jinak), aby pes věděl, že už jste přestali cvičit.

Jak naučit psa, aby poslouchal?

Důvěřuj mu.

Když vložíš v psa důvěru a dáš mu svobodu a velice potřebný respekt, bude tě následovat.

Pes je smečkové zvíře, které má přirozeně nějakou povahu. Když naplníš potřebu jeho povahy a zajistíš mu pocit bezpečí a dostatek jídla, vody a pohybu, budeš člověk, ke kterému bude chovat důvěru a bude chtít, abys byl/a jeho vůdce.

Jak být správný vůdce, kterého pes bude chtít poslouchat?

Nejlépe uděláš, když se nebudeš pokoušet někoho napodobovat, ale když budeš sám/sama sebou. Pes pozná, když si sebou nejsi jistý/á a přestane tě poslouchat – proč by měl následovat někoho, kdo neví, co sám chce?

Se psem bys měl/a jednat s respektem a také respektovat jeho přirozenost. A ať po něm budeš chtít cokoli, musíš si tím být jistý/á. Když pes vycítí, že to, co po něm žádáš, vnímáš jako správné a je to v souladu s tvými zásadami a přesvědčeními, udělá to.

Psi jsou hypersenzitivní (vysoce vnímaví) a vycítí, když jsi nerozhodný/á nebo když jednáš proti svým zásadám a v nesouladu se svým názorem a přestanou tě poslouchat.

Buď důsledný/á. Když už po psovi něco chceš, vždy zařiď, aby to udělal. Nikdy, když mu dáš povel, ho nenech jen tak odejít. Pomůžeš tomu tak, že mu po každém povelu řekneš např.“ volno“, aby pes věděl, že už může odejít. Pes by neměl nikdy opustit povel bez tvého povolení.

Dej pejskovi dostatek svobody a osobního prostoru. To znamená, že ho můžeš nechat si něco očichat, běhat a dopřeješ mu to, co potřebuje dělat (vyvenčit se, apod.) bez toho, abys na něj pořád pokřikoval/a nějaké povely. Když po něm budeš pořád něco chtít, může ho to za chvíli přestat bavit. Povely dávej jen, když cítíš, že je to tak správně. Dopřej psovi pauzu mezi jednotlivými povely.

Mluv jen jasně a zřídka. Psi nerozumí slovům, ale reagují na tón hlasu a intonaci. Když ale budeš hučet do psa celé věty, na které není zvyklý (rozumí např. jednoduchému povelu „sedni“, ale nerozumí větě „sedni si, budou tě bolet nohy, když se neposadíš.“

Dlouhé věty jsou zbytečné, psa zmatou. Pes mnohem lépe vycítí, co po něm chceš, z řeči těla.

Sedni!

Jak naučit psa povel „sedni“?

Jednoduše. 🙂

Tady jsou kroky, jak postupovat:

Stoupni si a zavolej k sobě psa
(-můžeš mít v ruce odměnu nebo klikr, pokud tě pes pak poslechne lépe)
Když přiběhne, pochval ho
Řekni důrazně, ale ne zle: „sedni“
Dívej se na psa z vrchu, případně zvedni i mlsík, aby se musel podívat nahoru. Může pomoct i vztyčit ukazováček.
V tu chvíli by si měl pes přirozeně sednout. Ale pokud si nesedne, zkus pokračovat takto:
Zopakuj povel
– Ruku s mlsem mu dej před čumák, ale nenech ho mls sníst, druhou ruku mu zatlač na zadek (s citem!), dokud se neposadí

Odměňuj ho až ve chvíli, kdy bude sedět! (Jestli ho odměníš mlsem, klikrem nebo jen slovy, to je na tobě.)

Nenech ho vstát, dokud mu nedáš pokyn „hotovo“ nebo „volno“. Pokud vstane, řekni „NE“, zopakuj povel a opakuj celý postup tak dlouho, dokud pes nebude sedět v klidu.