Někteří psi se mezi sebou prostě nesnesou. A náš Chikoušek má mezi svými nepřáteli i jednoho krásného, hodného, velikého psa. Jeho panička je skvělý člověk a na jeho výchově nedělají téměř nic špatně, ale i přes to se s Chikem nesnese a když jsou spolu, tak se perou.
Dnes jsem je potkala na procházce, šli před námi alejí a Chiko mě začal tahat na vodítku. Nepomohlo, když jsem mu dávala povel „Pomalu!“ , pořád hrozně tahal. Proto jsem zastavila a byla jsem dokonale klidná, vůbec jsem se nezlobila, že mě můj pes neposlouchá a věděla jsem, že to dělám správně.
Kdybych se na něj začala zlobit, vycítil by můj hněv a myslel by si, že toho psa taky nemám ráda a chtěl by se s ním prát o to víc. A kdybych na něj začala křičet, ať netahá, myslel by si, že ho pobízím ke rvačce. Místo toho jsem byla potichu a cukla vodítkem pokaždé, když za něj zatahal.
Stáli jsme takhle několik minut, než se úplně uklidnil. Potom jsem mu dala povel „K noze!“ Nejdřív dělal, že mě neslyší. Neměla jsem mlsíčky, takže neměl ani moc motivaci mě poslouchat. Chytla jsem ho rukou za hruď a jemně ho popostrčila vedle své nohy a mírně mu zatlačila naa zadek s povelem „sedni“. Pak jsem ho začala hladit a pokračovala jsem, dokud si mě nevšiml (byl jako v tranzu a vůbec nevěděl, že na něj mluvím). Když se na mě podíval a seděl vedle mé nohy, pochválila jsem ho „to je k noze“.
Pak jsme udělali krok a on zase začal tahat. Zopakovala jsem postup a šlo to už o něco rychleji. A takhle jsme šli krok po kroku celou procházku, vždycky jsme se zastavili a počkali, až se uklidní.
A na konci procházky už jsme ušli několik kroků bez zastavení, než začal znovu tahat.
A proč to vlastně celé píšu? Protože mnoho lidí má problémy s tím, že se jejich pes pere s cizími psy a povel “ k noze“ zaměstná psovi hlavu tak, že nemá na rvačky čas. A i když je jeho dosáhnutí v obtížných podmínkách někdy dost složité a vyžaduje obrovvskou trpělivost, nenech se odradit tím, že to nejdřív nepůjde. Hlavně si neřekni „to nemá cenu“ a nenech ho tahat tě dál – v té chvíli nad tebou pes přejímá zodpovědnost a to je pro něj hodně náročné. Nenech se vést svým psem, veď svého psa ty!
A hlavně zachovaj klid. Když pes uvidí, že s tebou setkání s jeho nepřítelem nic neudělá, taky se postupně trochu uklidní. A já věřím, že naše příští setkání s tímhle pejskem dopadne lépe.
Hrát si se psem může znít pouze jako zábava beze smyslu, ale pro psa je to téměř stejně důležité, jako mít dostatek jídla a vody, pohybu a spánku.
Pro vlky nebo divoké psy je hraní si pouze zábavou pro psí puberťáky, ale pro psy v dnešní době je to to nejpřirozenější, co mu můžeš nabídnout. Hra psa udržuje v dobré tělesné kondici, trochu ho zdravě unaví a namáhá a stimuluje mu mozek.
Jak pomáhá hra udržovat fyzické i psychické zdraví?
Během hry si pes vyzkouší, jaké je to následovat kořist (balonek), vymýšlí strategie, jak se má s páníčkem přetahovat o provaz a u toho se mu zapíná mnohem více mozkových závitů, než nám. Při přetahování pes přemýšlí více, než při hledání poschovávaných mlsíků.
Také to udržuje dobrý vztah mezi tebou a psem – naučíte se spolu vycházet. Ale i hraní chce nějaká pravidla. Například bys měl/a vždy hru začít ty. Můžeš si vzít balonek a a vysokým hlasem nalákat psa na hru. Když bude hra v nejlepším, zase hru ukonči, například jednoduchým povelem „hotovo“ a schovej balonek – pes si bude pamatovat nadšení z konce hry a příště se bude o to víc těšit na další hru. Neměl/A bys pejskovi nechávat balonek i po skončení hry, protože potom se může stát. že o něj ztratí zájem. Nejradši mají psi hru s nějakým dalším členem smečky, dokážou si sice hrát i sami, ale společně s někým dalším je to baví víc.
Dávej pozor na řeč psího těla. Tvůj pes tě má přečteného/přečtenou, ale víš ty, co ti říká pes?
Například úklon hlavou u země a zadkem nahoru (viz foto nahoře) znamená: pojď si se mnou hrát!
A odkrytí zubů a hluboké vrčení znamená :“ něco se mi vážně nelíbí. Když to nepřestaneš dělat, kousnu tě.“ V takové chvíli je nejlepší hru radši ukončit.
A když pes zívá, znamená to, že je ve stresu (hra může být moc rychlá a může psa znervózňovat) a to je nejlepší trochu ubrat a jít na hru s větším klidem a třeba také zívnout, abys ukázal/a psovi, že mu rozumíš.
Nejlépe řeč těla svého psa ale poznáš ty sám/sama poté, co s ním budeš trávit hodně času. Jeden postoj může znamenat víc věcí, záleží na situaci.
Když vložíš v psa důvěru a dáš mu svobodu a velice potřebný respekt, bude tě následovat.
Pes je smečkové zvíře, které má přirozeně nějakou povahu. Když naplníš potřebu jeho povahy a zajistíš mu pocit bezpečí a dostatek jídla, vody a pohybu, budeš člověk, ke kterému bude chovat důvěru a bude chtít, abys byl/a jeho vůdce.
Jak být správný vůdce, kterého pes bude chtít poslouchat?
Nejlépe uděláš, když se nebudeš pokoušet někoho napodobovat, ale když budeš sám/sama sebou. Pes pozná, když si sebou nejsi jistý/á a přestane tě poslouchat – proč by měl následovat někoho, kdo neví, co sám chce?
Se psem bys měl/a jednat s respektem a také respektovat jeho přirozenost. A ať po něm budeš chtít cokoli, musíš si tím být jistý/á. Když pes vycítí, že to, co po něm žádáš, vnímáš jako správné a je to v souladu s tvými zásadami a přesvědčeními, udělá to.
Psi jsou hypersenzitivní (vysoce vnímaví) a vycítí, když jsi nerozhodný/á nebo když jednáš proti svým zásadám a v nesouladu se svým názorem a přestanou tě poslouchat.
Buď důsledný/á. Když už po psovi něco chceš, vždy zařiď, aby to udělal. Nikdy, když mu dáš povel, ho nenech jen tak odejít. Pomůžeš tomu tak, že mu po každém povelu řekneš např.“ volno“, aby pes věděl, že už může odejít. Pes by neměl nikdy opustit povel bez tvého povolení.
Dej pejskovi dostatek svobody a osobního prostoru. To znamená, že ho můžeš nechat si něco očichat, běhat a dopřeješ mu to, co potřebuje dělat (vyvenčit se, apod.) bez toho, abys na něj pořád pokřikoval/a nějaké povely. Když po něm budeš pořád něco chtít, může ho to za chvíli přestat bavit. Povely dávej jen, když cítíš, že je to tak správně. Dopřej psovi pauzu mezi jednotlivými povely.
Mluv jen jasně a zřídka. Psi nerozumí slovům, ale reagují na tón hlasu a intonaci. Když ale budeš hučet do psa celé věty, na které není zvyklý (rozumí např. jednoduchému povelu „sedni“, ale nerozumí větě „sedni si, budou tě bolet nohy, když se neposadíš.“
Dlouhé věty jsou zbytečné, psa zmatou. Pes mnohem lépe vycítí, co po něm chceš, z řeči těla.
Aby se pes mohl odnaučit štěkat, je nejdřív potřeba, abys ho naučil/a štěkat na povel.
To uděláš tak, že si vezmeš jeho oblíbenou hračku nebo mlsík, ukážeš mu to, řekneš “štěkej” a počkáš. Jeho za chvilku začne rozčilovat, že mu hračku/mlsík nedáváš, tak štěkne. A v tu chvíli ho hrozně pochválíš, zopakuješ povel “štěkej” (např. řekneš: “Ano, to bylo štěkej!) a dáš mu hračku nebo mlsík.
Takhle to můžeš opakovat, dokud pes nezjistí, co po něm chceš.
A teď něco k tomu, proč vlastně tvůj pes štěká?
Vlci, předci psa, moc neštěkali. Ke komunikaci používali hlavně vytí a štěkání patřilo k projevům mladých puberťáků. Lidem ale vyhovovalo štěkání, tak začali šlechtit psy, kteří štěkali za jednoduchým účelem – hlídání např. pozemku nebo oznamování nalezení kořisti.
Takže za to, že psi štěkají si vlastně můžeme sami, jako lidstvo.
Psi štěkají, když chtějí hlídat své teritorium, když spatří něco zajímavého a chtějí nás na to upozornit nebo když se zkrátka nudí a štěkání je vlastně velká psina!
Také štěkají, když mají moc energie, a nevědí, co si s ní počít.
Nejlepší způsob, jak psa odnaučit štěkat je nedát mu důvod ke štěkání. Např. ho nenechávat samotného za plotem, aby štěkal na každého kolemjdoucího. A zajistit mu tolik pohybu, aby nebyl nevybouřený.
Ale když se tohle zajistit nepovede a pes stejně štěká, pak mu nasaď vodítko a obojek a řekni mu povel “ticho” a lehce zacukej vodítkem. Když to psa zastaví od štěkání, pochval ho “Ano, to je ticho” a dej mu například odměnu nebo ho pohlaď. A když zase začne štěkat, řekni mu “ne, nedělej to” a zase lehce “cinkni” s vodítkem. Pejskům toto ciknání neublíží, ale zároveň jim to není příjemné, takže bude vědět, že když dostane doma vodítko, má být zticha.
A pak si dopřejte denně chvilku, kdy mu dovolíš štěkat a ještě za to dostane odměnu. Ale pes by měl štěkat jen, když to po něm budeš chtít. (Jen na povel.)
A v žádném případě na psa nekřič, když štěká – bude si myslet, že se přidáváš ke štěkání a utvrdí ho to v tom, že to dělá správně. Takže buď v klidu a mluv na psa klidným hlasem. To ho může také trochu uklidnit. A když bude zticha, tak si s ním za odměnu můžeš jít na chvíli hrát.
Přes zimu je potřeba dbát o psí tlapky. Nenosí boty jako my a ti psi, kteří žijí uvnitř, mají jemné tlapky, které je dostatečně nechrání před mrazem. A ještě mnohem nebezpečnější, než mráz, je sůl. Ta rozežírá tlapky jak domácím, tak venkovním psům.
Silnice nebo chodníky, které jsou solené, působí na tlapky velmi agresivně a rozežírají je.
Proto je dobré dávat si pozor, kde jsou cesty sypané solí a vyhýbat se jim nebo psa přenést přes tyto úseky trasy.
A i když se to občas nepovede, praskání tlapek může zabránit například vazelína nebo nějaký olej, který se lze aplikovat před i po procházce. To je taková ochranná vrstva pro tlapky.
Přemýšlíte doma o tom, jestli nebude lepší postavit psovi boudu na zahradě, abyste s ním nemuseli chodit na procházky, ale aby mohl mít svobodný výběh ven, kdykoli bude chtít? Myslíte, že to pro psa bude lepší? Nebude. Zahrada je určitě super a pro psa je to bonus stejně tak jako pro tebe, ale nestačí mu ke spokojenému životu, procházky jsou mnohem důležitější!
Když se podíváš na psy bydlící v centru měst, často jsou bez vodítka a podřízeně a vyrovnaně následují svého pána mezi auty, vůbec se nebojí a jsou v naprosté pohodě.
Na vesnicích (nebo u rodinných domků), kde má každý pejskař zahradu, se ale často zapomíná na to, že psa nebaví trávit celý svůj život na jednom pozemku stejně tak jako nás. Tito psi pak třeba utíkají, jsou „problémoví“. Také štěkají na každého, kdo jde zrovna kolem, kvůli frustraci a nudě.
Člověk v bytě totiž dává mnohem větší pozor na to, jestli měl pes možnost se vyvenčit, ale když je pes na dvorku a má boudu, řekne si jeho páníček jen: „kdyby potřeboval dělat loužičku, udělá ji tam…“ a vůbec ho už nenapadne, že pro psa je pohyb na procházkách skoro stejně životně důležitý jako voda a jídlo.
Psovi nestačí jen se vyvenčit, potřebuje dostatečně pohybu, který na zahradě nedostane. A není vhodné ani chodit s ním každý den na stejnou procházku – koho by to bavilo? Psa tedy ne.
Zahrada je pro psa tedy úplně stejně vhodná jako malý byt. Je to fajn mít zahradu, ale je to jen jako místnost navíc a rozhodně to ani částečně nenahradí procházky. A to ani když je zahrada hodně velká.
Nepíšu sem potraviny, na které mají psi často alergii (jako např. bílá mouka a lepek), ale jen jídla, která jsou až jedovatá pro každého psa.
Hroznové víno (i ve formě hrozinek) a pecky z něj
Rajčata
Avokádo
Kakao (čokoláda, ale i obyčejné kakaové boby)
Vlašské ořechy (v malém množství nejsou životu nebezpečné, ale pes může zvracet)
Pecky, slupky a skořápky (nemyslím slupky od zeleniny jako např. okurka, ale slupky, které lidé také nejedí)
Bílek z vejce (musí být podáván zároveň se žloutkem, samotný ho pes nestráví a v syrové formě to také není nejlepší)
Citrusy včetně semínek
Chemické postřiky (psi jsou na ně ještě mnohem citlivější, než lidé, takže pokud svému pejskovi nedáváš BIO zeleninu a ovoce bez postřiků, vždy mu je pečlivě umyj)
Sůl (přirozeně se vyskytující sůl nevadí, ale nikdy pejskovi nedávej své, osolené jídlo)
Pepř, muškátový ořech – ten je hodně nebezpečný -, a další koření (než budeš psovi něco vařit, podívej se radši, jestli pes smí všechny ingredience. Recepty na tomto blogu i všechny ingredience v nich jsou bezpečné.)
Pokud jsem zapomněla na nějakou potravinu, kterou pes nesmí jíst, napiš mi a já jí přidám. 😉
Tenhle recept je pro pejsky velmi zdravý, ale je to celkem piplačka a zabere spoustu času, tak si to rozmysli, než se do toho pustíš. Zato je to skvělá náhrada nezdravých cereálií. Můžeš si je dát např. ráno k snídani do mléka nebo do jogurtu.
Ingredience
200 g na jemno nastrouhaného, oloupaného jablka
150 g rozemletých vloček téměř na mouku (klidně bezlepkových)
Napíšu sem seznam zdrojů, ze kterých čerpám všechny informace, který budu postupně doplňovat. Nevypíšu asi úplně všechno, za což se omlouvám – nepamatuji si každou stránku, ze které jsem se něco dozvěděla.
Každou informaci si ale potvrzuji nejméně ze tří různých zdrojů a doufám, že jsou věrohodné. Nečerpám z žádných bulvárních časopisů, ale jen ze zdrojů, kterým věřím. Když něco nevím, zeptám se naší paní cvičitelky – té naprosto důvěřuji a Chiko také.
Mým hlavním zdrojem je Chiko, od něj mám většinu informací. Co s ním funguje, a co má rád, to sem napíšu. Co se mu nelíbí, zjistím proč se mu to nelíbí, a také to sem napíšu, ale s tím, aby to lidé nedělali. Většinu informací má ze zkušenosti s ním.
Většinu informací, které s ním získám, mám potvrzenou ze cvičáku (jak se vychová, proč jak reaguje, atd…)
Další, velký zdroj je knížka od Josého Arce, 5 tajemství šťastného vztahu člověka a psa, ze které jsem se naučila věci, které mi pak Chiko potvrdil, že jsou pravdivé, a že fungují. (Důležitost hierarchie ve smečce a správné vyložení chování a řeči psa)
Letos je opravdu veliké horko a to nedělá dobře ani psům.
Proto napíšu shrnutí věcí, na které bys měl/a dávat pozor, pokud máš psa.
dostatek vody
rozpálený asfalt
možnost ochlazení
úpal/úžeh, spálení (hrozí hlavně u naháčů)
nechávání psa v autě/boudě bez větrání
Dostatek vody:
Tím myslím to, aby měl pes po celý den přístup k chladné, čerstvé vodě a mohl jí mít, kolik bude potřebovat. Nezapomeň vzít pejskovi vodu s sebou na výlet!
Vodu v misce mu měň klidně několikrát denně, pes v těchto horkách hodně slintá a vodu si rychle znečistí. Měň mu ji tolikrát denně, aby byla pořád tak čistá, že bys ji pil/a i ty, kdyby byla tvoje. Musí být stále čerstvá!
Minimálně vodu měň 1x za den, určitě ne méně…
Rozpálený asfalt:
Když je venku horko, silnice se rychle rozpálí a psům poté popálí tlapky. Následky jsou bolestivé a nepříjemné.
Přenášej proto psa přes silnice a choď ho venčit na trávník. Vždy, než ho necháš jít na asfalt, sáhni si na zem. Pokud je horká, psa přenes! Ušetříš mu hodně bolesti.
Teplota asfaltu na slunci může dosáhnout i takových hodnot. Představ si, že bys na takhle horkém povrchu musel/a chodit bosý/á ty:
Teplota venku :
teplota asfaltu:
25°C
52°C
30°C
57°C
31°C
62°C
Možnost ochlazení:
Pes musí mít nějaký stín, místo, kde je chlad. V tom místě by měla být taková teplota, abys tak vydržel/a v pohodě i ty.
Možnost ochlazení neznamená „možnost skočit do špinavého rybníka“. Na rybníky, jezera, nádrže a přehrady si dávej pozor – pokud jsou hodně špinavé nebo jsou v nich sinice, psa tam nepouštěj. Ve vodě může pes chytit spoustu potvůrek, červíků a kožních nemocí, tak dávej pozor, kde se koupe. Určitě ho nenechávej pít vodu z louží!! To je hodně nebezpečné, v loužích se totiž líhnou larvy motolic a podobných potvor, které psa pak ničí a vyžírají zevnitř. Vždy mu nos s sebou čerstvou vodu z domova.
Pozor na výběr košíku
Existují košíky, které jsou větší a kovové, ve kterých pes může otevřít tlamu. Takové jsou v létě vhodné.
Košík
Poté existují pohodlnější náhubky, které psovi „slepí“ tlamu tak, že ji nemůže pořádně otevřít. Ten má Chiko radši, než ten kovový, ale na léto je naprosto nevhodný.
Nylonový náhubek
Proč?
Jednoduše kvůli horku.
Pes na tlamě sice netahá nic těžkého a navíc je nylonový náhubek měkčí, než kovový, takže na zimu je možná pro psa lepší (ale to záleží jen na zvyku, Chiko ho snáší mnohem lépe, než ten kovový), jenže v létě může psovi způsobit přehřátí a úpal.
Pes v nylonovém náhubku nemůže otevřít dostatečně tlamu (na tom principu náhubek funguje, aby nemohl nikoho pokousat), jenže to způsobí i to, že se pes nemůže v horku ochladit. Tím pádem se rychle přehřeje (nemůže horko vypotit tak, jako my – nemá potní žlázy) a dostane úpal. A to je velmi nepříjemné i pro psa, i poté pro vás, když se ho budete snažit zachránit.
Nechávání psa v autě
V autě se vzduch velice rychle ohřeje, ale je to nebezpečné i přesto, že má pes otevřené okýnko a auto je zaparkované ve stínu. I přes tato opatření je v autě větší horko, než ve stínu a psovi to může uškodit.
Zkus si někdy zůstat v autě na místě se psem po stejnou dobu, jako je tam pes. Je ti tam dobře a chladno? Pokud ano, můžeš tam nechat psa, ale pokud je horko tobě, je tam horko i psovi.
Kdybys nechával/a psa v autě, dej mu vodu na pití a každou chvíli tam choď kontrolovat teplotu a nenechávej ho tam, jakmile teplota překročí 25°C. Pokud se to stane, tak ho vezmi ven do stínu, ale pozor, abys ho nenutil/a chodit po horkém asfaltu. (viz nahoře)
Když je problém psa někam vzít, necestuj s ním autem a nech ho doma, udělá mu to mnohem lépe, než když bude nucen čekat v autě!
Znaky, jak poznáš přehřátí u psa (a co dělat):
ztížené nebo rychlé dýchání
suchý a horkýčenich
suchá a horká sliznice pysků
vyšší stádium slinění (tuhé, horké a lepivé sliny)
jasně červené dásně a jazyk
neklid a nervozita
dezorientace (pes neví, kam jde, je zmatený – může klidně narazit do stěny)
skelný pohled
zhoršené vnímání (pes na tebe nereaguje, nevšimne si, že mu dáváš jídlo apod…)
apatie (nejeví zájem o okolí, nechce si hrát ani jíst)
zrychlení srdečního tepu(malí psi více, než 160 tepů za minutu, velcí psi nad 15 kg více, než 120 tepů za minutu)
poté kolaps (to už ho s největší pravděpodobností nic nezachrání -ani sebelepší veterinář- a pes zemře)
Hned, jak pes začne jevit první známky přehřátí, ochlaď ho! Nikdy to nepodceňuj, když to zajde do kolapsu, nikdo mu většinou nemůže pomoct!
Nikdy na něj nelij ledovou vodu (mohlo by mu to způsobit šokovou reakci), chlaď ho třeba mokrým ručníkem nebo postupným namočením těla.
Dej mu napít, pokud vodu přijme (po menších dávkách a ne studenou, ale vlažnou vodu).
Pokud nechce pít, chlaď psa a vezmi ho co nejdřív k veterináři.
Pokud se stav psa dostal do jakéhokoli horšího stádia (od červených dásní dál), vždy ho co nejdříve vezmi na veterinu!
