Pokud se svým pejsek chceš zažít velká dobrodružství a jezdíš s ním po světě, možná tě bude zajímat pár věcí.
Jezdíte spolu autem? Pokud ano, dáváš na něj dostatečně pozor?
Existují speciální připínací pásy pro pejsky, které zajistí bezpečnou jízdu a zabrzdí pád v případě prudkého zastavení. My tenhle pás nemáme, ale řešíme to tak, že celou jízdu pejska držíme. A dalším řešením je klec v kufru, kde se může pejsek cítit i příjemně.
Na zvyknutí ježdění v kleci se doporučuje začít pomalu: Nejdřív se klec postaví domů, vybaví se měkkou dekou/polštářky a pejsek se do ní zavede. Necháš klec otevřenou a když v ní vydrží pár minut, pochválíš ho a pustíš ho ven. Postupně můžeš čas v kleci prodlužovat. Když uvidíš, že je na klec pejsek zvyklý, zavřeš ji. (Zvyknutí na nové věci může trvat pár dní, ale také klidně dva týdny, proto nespěchej.)
Poté dáš klec do auta a projedeš se s rodiči a s pejskem uvnitř klece třeba pět minut autem. Když bude vše v pořádku prodloužíš dobu jízdy. Když se bude bát, vrátíš se ke cvičení pobytu v kleci doma a dáš mu ještě trochu času.
Při jízdě na něj nemluv konejšivě, může si myslet, že se má bát, když ho uklidňuješ a začne se podle toho chovat. Dělej, jakože je to úplně normální, a nic se neděje.
Zvracení v autě
Když se pes v autě pozvrací, v žádném případě mu nenadávej. Mrzelo by ho to, ale nemůže za to a nemůže s tím nic udělat. Zároveň ho ani nechval, spíš to přejdi beze slov, ukliď po něm a nestresuj se kvůli tomu. Můžeš se poradit s veterinářem, co dělat, když pes v autě zvrací často.
Jízda MHD
My nejčastěji jezdíme autobusem, metrem nebo tramvají. Pes je povinnen mít v hromadné dopravě košík a výběr košíku je klíčový. Pokud jsou velká horka, je nevhodné, abys dal/a psovi košík, který mu „sváže“ tlamu tak, že ji nemůže otevřít. Vhodnější je košík, který je možná trochu méně pohodlný, ale pes může otevřít tlamu a ochlazovat se.
Pokud má tvůj pejsek problém chvíli postát (jako náš Chiko 😉 )nenuť ho zbytečně celou cestu sedět. Nevadí, když bude stát, hlavně, aby nekňoural nebo neštěkal. Když začne dělat zvuky, řekni mu zřetelně „Nedělej to!“ A nezačni na něj šišlat nebo ho konejšit, protože opět to v něm vyvolá pocit, že by měl mít úzkosti a bude akorát více štěkat.
Přemýšlíte doma o tom, jestli nebude lepší postavit psovi boudu na zahradě, abyste s ním nemuseli chodit na procházky, ale aby mohl mít svobodný výběh ven, kdykoli bude chtít? Myslíte, že to pro psa bude lepší? Nebude. Zahrada je určitě super a pro psa je to bonus stejně tak jako pro tebe, ale nestačí mu ke spokojenému životu, procházky jsou mnohem důležitější!
Když se podíváš na psy bydlící v centru měst, často jsou bez vodítka a podřízeně a vyrovnaně následují svého pána mezi auty, vůbec se nebojí a jsou v naprosté pohodě.
Na vesnicích (nebo u rodinných domků), kde má každý pejskař zahradu, se ale často zapomíná na to, že psa nebaví trávit celý svůj život na jednom pozemku stejně tak jako nás. Tito psi pak třeba utíkají, jsou „problémoví“. Také štěkají na každého, kdo jde zrovna kolem, kvůli frustraci a nudě.
Člověk v bytě totiž dává mnohem větší pozor na to, jestli měl pes možnost se vyvenčit, ale když je pes na dvorku a má boudu, řekne si jeho páníček jen: „kdyby potřeboval dělat loužičku, udělá ji tam…“ a vůbec ho už nenapadne, že pro psa je pohyb na procházkách skoro stejně životně důležitý jako voda a jídlo.
Psovi nestačí jen se vyvenčit, potřebuje dostatečně pohybu, který na zahradě nedostane. A není vhodné ani chodit s ním každý den na stejnou procházku – koho by to bavilo? Psa tedy ne.
Zahrada je pro psa tedy úplně stejně vhodná jako malý byt. Je to fajn mít zahradu, ale je to jen jako místnost navíc a rozhodně to ani částečně nenahradí procházky. A to ani když je zahrada hodně velká.
Letos je opravdu veliké horko a to nedělá dobře ani psům.
Proto napíšu shrnutí věcí, na které bys měl/a dávat pozor, pokud máš psa.
dostatek vody
rozpálený asfalt
možnost ochlazení
úpal/úžeh, spálení (hrozí hlavně u naháčů)
nechávání psa v autě/boudě bez větrání
Dostatek vody:
Tím myslím to, aby měl pes po celý den přístup k chladné, čerstvé vodě a mohl jí mít, kolik bude potřebovat. Nezapomeň vzít pejskovi vodu s sebou na výlet!
Vodu v misce mu měň klidně několikrát denně, pes v těchto horkách hodně slintá a vodu si rychle znečistí. Měň mu ji tolikrát denně, aby byla pořád tak čistá, že bys ji pil/a i ty, kdyby byla tvoje. Musí být stále čerstvá!
Minimálně vodu měň 1x za den, určitě ne méně…
Rozpálený asfalt:
Když je venku horko, silnice se rychle rozpálí a psům poté popálí tlapky. Následky jsou bolestivé a nepříjemné.
Přenášej proto psa přes silnice a choď ho venčit na trávník. Vždy, než ho necháš jít na asfalt, sáhni si na zem. Pokud je horká, psa přenes! Ušetříš mu hodně bolesti.
Teplota asfaltu na slunci může dosáhnout i takových hodnot. Představ si, že bys na takhle horkém povrchu musel/a chodit bosý/á ty:
Teplota venku :
teplota asfaltu:
25°C
52°C
30°C
57°C
31°C
62°C
Možnost ochlazení:
Pes musí mít nějaký stín, místo, kde je chlad. V tom místě by měla být taková teplota, abys tak vydržel/a v pohodě i ty.
Možnost ochlazení neznamená „možnost skočit do špinavého rybníka“. Na rybníky, jezera, nádrže a přehrady si dávej pozor – pokud jsou hodně špinavé nebo jsou v nich sinice, psa tam nepouštěj. Ve vodě může pes chytit spoustu potvůrek, červíků a kožních nemocí, tak dávej pozor, kde se koupe. Určitě ho nenechávej pít vodu z louží!! To je hodně nebezpečné, v loužích se totiž líhnou larvy motolic a podobných potvor, které psa pak ničí a vyžírají zevnitř. Vždy mu nos s sebou čerstvou vodu z domova.
Pozor na výběr košíku
Existují košíky, které jsou větší a kovové, ve kterých pes může otevřít tlamu. Takové jsou v létě vhodné.
Košík
Poté existují pohodlnější náhubky, které psovi „slepí“ tlamu tak, že ji nemůže pořádně otevřít. Ten má Chiko radši, než ten kovový, ale na léto je naprosto nevhodný.
Nylonový náhubek
Proč?
Jednoduše kvůli horku.
Pes na tlamě sice netahá nic těžkého a navíc je nylonový náhubek měkčí, než kovový, takže na zimu je možná pro psa lepší (ale to záleží jen na zvyku, Chiko ho snáší mnohem lépe, než ten kovový), jenže v létě může psovi způsobit přehřátí a úpal.
Pes v nylonovém náhubku nemůže otevřít dostatečně tlamu (na tom principu náhubek funguje, aby nemohl nikoho pokousat), jenže to způsobí i to, že se pes nemůže v horku ochladit. Tím pádem se rychle přehřeje (nemůže horko vypotit tak, jako my – nemá potní žlázy) a dostane úpal. A to je velmi nepříjemné i pro psa, i poté pro vás, když se ho budete snažit zachránit.
Nechávání psa v autě
V autě se vzduch velice rychle ohřeje, ale je to nebezpečné i přesto, že má pes otevřené okýnko a auto je zaparkované ve stínu. I přes tato opatření je v autě větší horko, než ve stínu a psovi to může uškodit.
Zkus si někdy zůstat v autě na místě se psem po stejnou dobu, jako je tam pes. Je ti tam dobře a chladno? Pokud ano, můžeš tam nechat psa, ale pokud je horko tobě, je tam horko i psovi.
Kdybys nechával/a psa v autě, dej mu vodu na pití a každou chvíli tam choď kontrolovat teplotu a nenechávej ho tam, jakmile teplota překročí 25°C. Pokud se to stane, tak ho vezmi ven do stínu, ale pozor, abys ho nenutil/a chodit po horkém asfaltu. (viz nahoře)
Když je problém psa někam vzít, necestuj s ním autem a nech ho doma, udělá mu to mnohem lépe, než když bude nucen čekat v autě!
Znaky, jak poznáš přehřátí u psa (a co dělat):
ztížené nebo rychlé dýchání
suchý a horkýčenich
suchá a horká sliznice pysků
vyšší stádium slinění (tuhé, horké a lepivé sliny)
jasně červené dásně a jazyk
neklid a nervozita
dezorientace (pes neví, kam jde, je zmatený – může klidně narazit do stěny)
skelný pohled
zhoršené vnímání (pes na tebe nereaguje, nevšimne si, že mu dáváš jídlo apod…)
apatie (nejeví zájem o okolí, nechce si hrát ani jíst)
zrychlení srdečního tepu(malí psi více, než 160 tepů za minutu, velcí psi nad 15 kg více, než 120 tepů za minutu)
poté kolaps (to už ho s největší pravděpodobností nic nezachrání -ani sebelepší veterinář- a pes zemře)
Hned, jak pes začne jevit první známky přehřátí, ochlaď ho! Nikdy to nepodceňuj, když to zajde do kolapsu, nikdo mu většinou nemůže pomoct!
Nikdy na něj nelij ledovou vodu (mohlo by mu to způsobit šokovou reakci), chlaď ho třeba mokrým ručníkem nebo postupným namočením těla.
Dej mu napít, pokud vodu přijme (po menších dávkách a ne studenou, ale vlažnou vodu).
Pokud nechce pít, chlaď psa a vezmi ho co nejdřív k veterináři.
Pokud se stav psa dostal do jakéhokoli horšího stádia (od červených dásní dál), vždy ho co nejdříve vezmi na veterinu!
