Vědci zatím potvrdili, že pes má zeleno-červenou slepotu. Možná, že zrakem dokáže rozpoznat barvy, které my, lidi, nedokážeme, ale zatím na to nikdo z vědců nepřišel. Pro psy ale zrak není ani zdaleka tak důležitý, jako pro nás.
Jejich svět je hlavně plný pachů, zvuků, pocitů a vjemů. Jak to tedy funguje?
Přestav si, že jsi vlk nebo pes. Zklidni se, zhluboka a vyrovnaně dýchej, vnímej celé svoje tělo. Cítíš, že se tě něco dotýká? Třeba vítr nebo jen podlaha pod tvýma nohama? Pes dokáže cítit každou změnu v jeho okolí, protože žije přítomným okamžikem a své tělo si uvědomuje téměř neustále.
To ale není všechno. Neméně důležitější, než hmat, je pro psa čich. Ten má mnohonásobně vyvinutější, než ty nebo já. Zhluboka se nadechni – co cítíš? Já maximálně vůni oběda, umytých vlasů a tím končím. Pes ale ucítí každou pachovou žlázu, kterou dáváme najevo své pocity. Vysvětlím to radši na příkladu:
Když jsi nervózní před testem nebo před vystoupením, trochu se ti začnou potit ruce. Pes to okamžitě ucítí a pozná, že je něco jinak, než obvykle. Pak podle toho zareaguje – některý pes, ten vyrovnaný, tě půjde uklidnit. Jiný pes také znervózní, myslí si: „páníček je nervózní, co když je tu někde ten pes, se kterým jsem se porval včera?“ a začne štěkat na případné zastrašení nepřítele nebo větřit, aby ho našel nebo dělat cokoli jiného. Další pes třeba zaleze a nechce se s tebou bavit. A ty si v tu chvíli říkáš, jak poznal, co se děle? Jak poznal, že jsem nervózní?
Prostě to cítí. Ne empatií, ale čenichem.
V těle nám neustále probíhají chemické reakce, které vydávají různé pachy a pes spoustu z nich identifikuje. Proto pes pozná strach, hněv, nejistotu nebo i radost, i kdyby ses tvářil pořád stejně – jednoduše tě tvé tělo prozradí. 🙂
Pes poznává okolní svět i pomocí zvuků. Sluch má vyvinutější, než člověk, ale méně vyvinutý, než třeba kočka. Upřednostňuje tedy čich, ale když ucítí změnu pachu, nastraží uši, jestli neuslyší např. štěkot nebo nějakého zloděje. Zaposlouchej se do okolních zvuků. Slyšíš něco každý den, jsi na nějaký zvuk zvyklý/á? Znervózňuje tě nějaký zvuk? Nebo slyšíš něco co tě naopak uklidňuje?
Až teď v důležitosti přichází na řadu zrak a chuť.
Chuť souvisí s pachem – „voní to, sežeru to. Smrdí to – nebudu to žrát.“ Takhle jednoduše to pes vnímá. Má totiž málo chuťových receptorů, my máme chuť mnohem vyvinutější, jsme proto vybíraví a zmlsaní. Pes nebo spíš vlk si ale pro přežití v přírodě zmlsanost nemůže dovolit. Řídí se proto čichem, který mu jasně řekne, co je pro něj dobré, a co ne.
A jsme zase u toho zraku. Představte si svět, plný žluté, modré, černé a bílé barvy. Zajímavé, že? Je tam spoustu kombinací těchto barev, ale žádná, kde je červená nebo zelená. Pes tedy vidí barevně, ale úplně jinak, než my. Nevidí rudou, fialovou, růžovou, hnědou tyrkysovou ani spoustu dalších barev, ale místo nich vidí jiné barvy, které si já ani nedokážu představit.
Abys pochopil/a fungování psa, musíš si představit, že vidíš svět jeho očima. Že ho vnímáš, jako on. Vnímej své tělo, všechno, co cítíš, žij přítomným okamžikem, pozoruj svůj dech, zkus rozpoznat vůni jednotlivých předmětů, které tě obklopují. Mysli jen na přítomný okamžik. A pochopíš ho. Toto „cvičení“ je dobré zkoušet se psem na procházkách nebo jen když jsi sám/sama v přírodě. Můžeš ho dělat klidně každý den nebo třeba jednou týdně, jen pár minut, ale pomůže ti to naladit se na psa a pochopit, proč se jak chová a vycházet z toho. Také tě to zklidní a dodá energii. 🙂