Pokud se svým pejsek chceš zažít velká dobrodružství a jezdíš s ním po světě, možná tě bude zajímat pár věcí.
Jezdíte spolu autem? Pokud ano, dáváš na něj dostatečně pozor?
Existují speciální připínací pásy pro pejsky, které zajistí bezpečnou jízdu a zabrzdí pád v případě prudkého zastavení. My tenhle pás nemáme, ale řešíme to tak, že celou jízdu pejska držíme. A dalším řešením je klec v kufru, kde se může pejsek cítit i příjemně.
Na zvyknutí ježdění v kleci se doporučuje začít pomalu: Nejdřív se klec postaví domů, vybaví se měkkou dekou/polštářky a pejsek se do ní zavede. Necháš klec otevřenou a když v ní vydrží pár minut, pochválíš ho a pustíš ho ven. Postupně můžeš čas v kleci prodlužovat. Když uvidíš, že je na klec pejsek zvyklý, zavřeš ji. (Zvyknutí na nové věci může trvat pár dní, ale také klidně dva týdny, proto nespěchej.)
Poté dáš klec do auta a projedeš se s rodiči a s pejskem uvnitř klece třeba pět minut autem. Když bude vše v pořádku prodloužíš dobu jízdy. Když se bude bát, vrátíš se ke cvičení pobytu v kleci doma a dáš mu ještě trochu času.
Při jízdě na něj nemluv konejšivě, může si myslet, že se má bát, když ho uklidňuješ a začne se podle toho chovat. Dělej, jakože je to úplně normální, a nic se neděje.
Zvracení v autě
Když se pes v autě pozvrací, v žádném případě mu nenadávej. Mrzelo by ho to, ale nemůže za to a nemůže s tím nic udělat. Zároveň ho ani nechval, spíš to přejdi beze slov, ukliď po něm a nestresuj se kvůli tomu. Můžeš se poradit s veterinářem, co dělat, když pes v autě zvrací často.
Jízda MHD
My nejčastěji jezdíme autobusem, metrem nebo tramvají. Pes je povinnen mít v hromadné dopravě košík a výběr košíku je klíčový. Pokud jsou velká horka, je nevhodné, abys dal/a psovi košík, který mu „sváže“ tlamu tak, že ji nemůže otevřít. Vhodnější je košík, který je možná trochu méně pohodlný, ale pes může otevřít tlamu a ochlazovat se.
Pokud má tvůj pejsek problém chvíli postát (jako náš Chiko 😉 )nenuť ho zbytečně celou cestu sedět. Nevadí, když bude stát, hlavně, aby nekňoural nebo neštěkal. Když začne dělat zvuky, řekni mu zřetelně „Nedělej to!“ A nezačni na něj šišlat nebo ho konejšit, protože opět to v něm vyvolá pocit, že by měl mít úzkosti a bude akorát více štěkat.
Hrát si se psem může znít pouze jako zábava beze smyslu, ale pro psa je to téměř stejně důležité, jako mít dostatek jídla a vody, pohybu a spánku.
Pro vlky nebo divoké psy je hraní si pouze zábavou pro psí puberťáky, ale pro psy v dnešní době je to to nejpřirozenější, co mu můžeš nabídnout. Hra psa udržuje v dobré tělesné kondici, trochu ho zdravě unaví a namáhá a stimuluje mu mozek.
Jak pomáhá hra udržovat fyzické i psychické zdraví?
Během hry si pes vyzkouší, jaké je to následovat kořist (balonek), vymýšlí strategie, jak se má s páníčkem přetahovat o provaz a u toho se mu zapíná mnohem více mozkových závitů, než nám. Při přetahování pes přemýšlí více, než při hledání poschovávaných mlsíků.
Také to udržuje dobrý vztah mezi tebou a psem – naučíte se spolu vycházet. Ale i hraní chce nějaká pravidla. Například bys měl/a vždy hru začít ty. Můžeš si vzít balonek a a vysokým hlasem nalákat psa na hru. Když bude hra v nejlepším, zase hru ukonči, například jednoduchým povelem „hotovo“ a schovej balonek – pes si bude pamatovat nadšení z konce hry a příště se bude o to víc těšit na další hru. Neměl/A bys pejskovi nechávat balonek i po skončení hry, protože potom se může stát. že o něj ztratí zájem. Nejradši mají psi hru s nějakým dalším členem smečky, dokážou si sice hrát i sami, ale společně s někým dalším je to baví víc.
Dávej pozor na řeč psího těla. Tvůj pes tě má přečteného/přečtenou, ale víš ty, co ti říká pes?
Například úklon hlavou u země a zadkem nahoru (viz foto nahoře) znamená: pojď si se mnou hrát!
A odkrytí zubů a hluboké vrčení znamená :“ něco se mi vážně nelíbí. Když to nepřestaneš dělat, kousnu tě.“ V takové chvíli je nejlepší hru radši ukončit.
A když pes zívá, znamená to, že je ve stresu (hra může být moc rychlá a může psa znervózňovat) a to je nejlepší trochu ubrat a jít na hru s větším klidem a třeba také zívnout, abys ukázal/a psovi, že mu rozumíš.
Nejlépe řeč těla svého psa ale poznáš ty sám/sama poté, co s ním budeš trávit hodně času. Jeden postoj může znamenat víc věcí, záleží na situaci.
Když vložíš v psa důvěru a dáš mu svobodu a velice potřebný respekt, bude tě následovat.
Pes je smečkové zvíře, které má přirozeně nějakou povahu. Když naplníš potřebu jeho povahy a zajistíš mu pocit bezpečí a dostatek jídla, vody a pohybu, budeš člověk, ke kterému bude chovat důvěru a bude chtít, abys byl/a jeho vůdce.
Jak být správný vůdce, kterého pes bude chtít poslouchat?
Nejlépe uděláš, když se nebudeš pokoušet někoho napodobovat, ale když budeš sám/sama sebou. Pes pozná, když si sebou nejsi jistý/á a přestane tě poslouchat – proč by měl následovat někoho, kdo neví, co sám chce?
Se psem bys měl/a jednat s respektem a také respektovat jeho přirozenost. A ať po něm budeš chtít cokoli, musíš si tím být jistý/á. Když pes vycítí, že to, co po něm žádáš, vnímáš jako správné a je to v souladu s tvými zásadami a přesvědčeními, udělá to.
Psi jsou hypersenzitivní (vysoce vnímaví) a vycítí, když jsi nerozhodný/á nebo když jednáš proti svým zásadám a v nesouladu se svým názorem a přestanou tě poslouchat.
Buď důsledný/á. Když už po psovi něco chceš, vždy zařiď, aby to udělal. Nikdy, když mu dáš povel, ho nenech jen tak odejít. Pomůžeš tomu tak, že mu po každém povelu řekneš např.“ volno“, aby pes věděl, že už může odejít. Pes by neměl nikdy opustit povel bez tvého povolení.
Dej pejskovi dostatek svobody a osobního prostoru. To znamená, že ho můžeš nechat si něco očichat, běhat a dopřeješ mu to, co potřebuje dělat (vyvenčit se, apod.) bez toho, abys na něj pořád pokřikoval/a nějaké povely. Když po něm budeš pořád něco chtít, může ho to za chvíli přestat bavit. Povely dávej jen, když cítíš, že je to tak správně. Dopřej psovi pauzu mezi jednotlivými povely.
Mluv jen jasně a zřídka. Psi nerozumí slovům, ale reagují na tón hlasu a intonaci. Když ale budeš hučet do psa celé věty, na které není zvyklý (rozumí např. jednoduchému povelu „sedni“, ale nerozumí větě „sedni si, budou tě bolet nohy, když se neposadíš.“
Dlouhé věty jsou zbytečné, psa zmatou. Pes mnohem lépe vycítí, co po něm chceš, z řeči těla.
Přemýšlíte doma o tom, jestli nebude lepší postavit psovi boudu na zahradě, abyste s ním nemuseli chodit na procházky, ale aby mohl mít svobodný výběh ven, kdykoli bude chtít? Myslíte, že to pro psa bude lepší? Nebude. Zahrada je určitě super a pro psa je to bonus stejně tak jako pro tebe, ale nestačí mu ke spokojenému životu, procházky jsou mnohem důležitější!
Když se podíváš na psy bydlící v centru měst, často jsou bez vodítka a podřízeně a vyrovnaně následují svého pána mezi auty, vůbec se nebojí a jsou v naprosté pohodě.
Na vesnicích (nebo u rodinných domků), kde má každý pejskař zahradu, se ale často zapomíná na to, že psa nebaví trávit celý svůj život na jednom pozemku stejně tak jako nás. Tito psi pak třeba utíkají, jsou „problémoví“. Také štěkají na každého, kdo jde zrovna kolem, kvůli frustraci a nudě.
Člověk v bytě totiž dává mnohem větší pozor na to, jestli měl pes možnost se vyvenčit, ale když je pes na dvorku a má boudu, řekne si jeho páníček jen: „kdyby potřeboval dělat loužičku, udělá ji tam…“ a vůbec ho už nenapadne, že pro psa je pohyb na procházkách skoro stejně životně důležitý jako voda a jídlo.
Psovi nestačí jen se vyvenčit, potřebuje dostatečně pohybu, který na zahradě nedostane. A není vhodné ani chodit s ním každý den na stejnou procházku – koho by to bavilo? Psa tedy ne.
Zahrada je pro psa tedy úplně stejně vhodná jako malý byt. Je to fajn mít zahradu, ale je to jen jako místnost navíc a rozhodně to ani částečně nenahradí procházky. A to ani když je zahrada hodně velká.
Nepíšu sem potraviny, na které mají psi často alergii (jako např. bílá mouka a lepek), ale jen jídla, která jsou až jedovatá pro každého psa.
Hroznové víno (i ve formě hrozinek) a pecky z něj
Rajčata
Avokádo
Kakao (čokoláda, ale i obyčejné kakaové boby)
Vlašské ořechy (v malém množství nejsou životu nebezpečné, ale pes může zvracet)
Pecky, slupky a skořápky (nemyslím slupky od zeleniny jako např. okurka, ale slupky, které lidé také nejedí)
Bílek z vejce (musí být podáván zároveň se žloutkem, samotný ho pes nestráví a v syrové formě to také není nejlepší)
Citrusy včetně semínek
Chemické postřiky (psi jsou na ně ještě mnohem citlivější, než lidé, takže pokud svému pejskovi nedáváš BIO zeleninu a ovoce bez postřiků, vždy mu je pečlivě umyj)
Sůl (přirozeně se vyskytující sůl nevadí, ale nikdy pejskovi nedávej své, osolené jídlo)
Pepř, muškátový ořech – ten je hodně nebezpečný -, a další koření (než budeš psovi něco vařit, podívej se radši, jestli pes smí všechny ingredience. Recepty na tomto blogu i všechny ingredience v nich jsou bezpečné.)
Pokud jsem zapomněla na nějakou potravinu, kterou pes nesmí jíst, napiš mi a já jí přidám. 😉
Tenhle recept je pro pejsky velmi zdravý, ale je to celkem piplačka a zabere spoustu času, tak si to rozmysli, než se do toho pustíš. Zato je to skvělá náhrada nezdravých cereálií. Můžeš si je dát např. ráno k snídani do mléka nebo do jogurtu.
Ingredience
200 g na jemno nastrouhaného, oloupaného jablka
150 g rozemletých vloček téměř na mouku (klidně bezlepkových)
Napíšu sem seznam zdrojů, ze kterých čerpám všechny informace, který budu postupně doplňovat. Nevypíšu asi úplně všechno, za což se omlouvám – nepamatuji si každou stránku, ze které jsem se něco dozvěděla.
Každou informaci si ale potvrzuji nejméně ze tří různých zdrojů a doufám, že jsou věrohodné. Nečerpám z žádných bulvárních časopisů, ale jen ze zdrojů, kterým věřím. Když něco nevím, zeptám se naší paní cvičitelky – té naprosto důvěřuji a Chiko také.
Mým hlavním zdrojem je Chiko, od něj mám většinu informací. Co s ním funguje, a co má rád, to sem napíšu. Co se mu nelíbí, zjistím proč se mu to nelíbí, a také to sem napíšu, ale s tím, aby to lidé nedělali. Většinu informací má ze zkušenosti s ním.
Většinu informací, které s ním získám, mám potvrzenou ze cvičáku (jak se vychová, proč jak reaguje, atd…)
Další, velký zdroj je knížka od Josého Arce, 5 tajemství šťastného vztahu člověka a psa, ze které jsem se naučila věci, které mi pak Chiko potvrdil, že jsou pravdivé, a že fungují. (Důležitost hierarchie ve smečce a správné vyložení chování a řeči psa)
Letos je opravdu veliké horko a to nedělá dobře ani psům.
Proto napíšu shrnutí věcí, na které bys měl/a dávat pozor, pokud máš psa.
dostatek vody
rozpálený asfalt
možnost ochlazení
úpal/úžeh, spálení (hrozí hlavně u naháčů)
nechávání psa v autě/boudě bez větrání
Dostatek vody:
Tím myslím to, aby měl pes po celý den přístup k chladné, čerstvé vodě a mohl jí mít, kolik bude potřebovat. Nezapomeň vzít pejskovi vodu s sebou na výlet!
Vodu v misce mu měň klidně několikrát denně, pes v těchto horkách hodně slintá a vodu si rychle znečistí. Měň mu ji tolikrát denně, aby byla pořád tak čistá, že bys ji pil/a i ty, kdyby byla tvoje. Musí být stále čerstvá!
Minimálně vodu měň 1x za den, určitě ne méně…
Rozpálený asfalt:
Když je venku horko, silnice se rychle rozpálí a psům poté popálí tlapky. Následky jsou bolestivé a nepříjemné.
Přenášej proto psa přes silnice a choď ho venčit na trávník. Vždy, než ho necháš jít na asfalt, sáhni si na zem. Pokud je horká, psa přenes! Ušetříš mu hodně bolesti.
Teplota asfaltu na slunci může dosáhnout i takových hodnot. Představ si, že bys na takhle horkém povrchu musel/a chodit bosý/á ty:
Teplota venku :
teplota asfaltu:
25°C
52°C
30°C
57°C
31°C
62°C
Možnost ochlazení:
Pes musí mít nějaký stín, místo, kde je chlad. V tom místě by měla být taková teplota, abys tak vydržel/a v pohodě i ty.
Možnost ochlazení neznamená „možnost skočit do špinavého rybníka“. Na rybníky, jezera, nádrže a přehrady si dávej pozor – pokud jsou hodně špinavé nebo jsou v nich sinice, psa tam nepouštěj. Ve vodě může pes chytit spoustu potvůrek, červíků a kožních nemocí, tak dávej pozor, kde se koupe. Určitě ho nenechávej pít vodu z louží!! To je hodně nebezpečné, v loužích se totiž líhnou larvy motolic a podobných potvor, které psa pak ničí a vyžírají zevnitř. Vždy mu nos s sebou čerstvou vodu z domova.
Pozor na výběr košíku
Existují košíky, které jsou větší a kovové, ve kterých pes může otevřít tlamu. Takové jsou v létě vhodné.
Košík
Poté existují pohodlnější náhubky, které psovi „slepí“ tlamu tak, že ji nemůže pořádně otevřít. Ten má Chiko radši, než ten kovový, ale na léto je naprosto nevhodný.
Nylonový náhubek
Proč?
Jednoduše kvůli horku.
Pes na tlamě sice netahá nic těžkého a navíc je nylonový náhubek měkčí, než kovový, takže na zimu je možná pro psa lepší (ale to záleží jen na zvyku, Chiko ho snáší mnohem lépe, než ten kovový), jenže v létě může psovi způsobit přehřátí a úpal.
Pes v nylonovém náhubku nemůže otevřít dostatečně tlamu (na tom principu náhubek funguje, aby nemohl nikoho pokousat), jenže to způsobí i to, že se pes nemůže v horku ochladit. Tím pádem se rychle přehřeje (nemůže horko vypotit tak, jako my – nemá potní žlázy) a dostane úpal. A to je velmi nepříjemné i pro psa, i poté pro vás, když se ho budete snažit zachránit.
Nechávání psa v autě
V autě se vzduch velice rychle ohřeje, ale je to nebezpečné i přesto, že má pes otevřené okýnko a auto je zaparkované ve stínu. I přes tato opatření je v autě větší horko, než ve stínu a psovi to může uškodit.
Zkus si někdy zůstat v autě na místě se psem po stejnou dobu, jako je tam pes. Je ti tam dobře a chladno? Pokud ano, můžeš tam nechat psa, ale pokud je horko tobě, je tam horko i psovi.
Kdybys nechával/a psa v autě, dej mu vodu na pití a každou chvíli tam choď kontrolovat teplotu a nenechávej ho tam, jakmile teplota překročí 25°C. Pokud se to stane, tak ho vezmi ven do stínu, ale pozor, abys ho nenutil/a chodit po horkém asfaltu. (viz nahoře)
Když je problém psa někam vzít, necestuj s ním autem a nech ho doma, udělá mu to mnohem lépe, než když bude nucen čekat v autě!
Znaky, jak poznáš přehřátí u psa (a co dělat):
ztížené nebo rychlé dýchání
suchý a horkýčenich
suchá a horká sliznice pysků
vyšší stádium slinění (tuhé, horké a lepivé sliny)
jasně červené dásně a jazyk
neklid a nervozita
dezorientace (pes neví, kam jde, je zmatený – může klidně narazit do stěny)
skelný pohled
zhoršené vnímání (pes na tebe nereaguje, nevšimne si, že mu dáváš jídlo apod…)
apatie (nejeví zájem o okolí, nechce si hrát ani jíst)
zrychlení srdečního tepu(malí psi více, než 160 tepů za minutu, velcí psi nad 15 kg více, než 120 tepů za minutu)
poté kolaps (to už ho s největší pravděpodobností nic nezachrání -ani sebelepší veterinář- a pes zemře)
Hned, jak pes začne jevit první známky přehřátí, ochlaď ho! Nikdy to nepodceňuj, když to zajde do kolapsu, nikdo mu většinou nemůže pomoct!
Nikdy na něj nelij ledovou vodu (mohlo by mu to způsobit šokovou reakci), chlaď ho třeba mokrým ručníkem nebo postupným namočením těla.
Dej mu napít, pokud vodu přijme (po menších dávkách a ne studenou, ale vlažnou vodu).
Pokud nechce pít, chlaď psa a vezmi ho co nejdřív k veterináři.
Pokud se stav psa dostal do jakéhokoli horšího stádia (od červených dásní dál), vždy ho co nejdříve vezmi na veterinu!
Trimování je nutné kvůli tepelnému komfortu, nejde jen o pěkný vzhled!
Jak poznat trimovací srst?
Kdy a jak často?
Proč je to potřeba?
Jak a čím?
Pokud vás zajímá odpověď na tyto otázky, pokračuje ve čtení .
Trimovací srst poznáte podle následujících znaků:
srst vypadává při drbání
srst je hrubší a není moc mastná
místo srsti má pes na těle hřívu nebo pankáče
chlupy se dají snadno vytrhnout
srst trčí do všech stran
Pokud si nejste jistí, jestli má váš pes tzv. trimovací srst, pošlete mi fotku (nebo napište rasu) do komentáře a já vám to řeknu.
Proč?
Některé rasy psů už jsou natolik zdomácnělé, že ztratily schopnost samostatné obměny srsti. Zimní srst sice na jaře odumře, ale nedokáže už sama vypadnout. A psi, potřebují naši pomoc s dostáním této srsti ven.
Je to nutné, protože když chlup odumře, jeho kořínek zeslábne a odumřelá část srsti potom zabírá místo pro novou. Je potřeba vytrhnout tyto chloupky se slabými kořínky, aby místo nich mohly vyrůst nové, zdravější a utvořit funkční, pohodlnou a chránící srst.
Když v kožichu stará srst zůstává, nechrání psí kůži dostatečně před zimou (i když to na první pohled vypadá, že mají pořádně huňatý kožich), protože tam, kde potřebujeme, aby byly chlupy nejsilnější, jsou jen slabounké kořínky.
V zimě psům všechno teplo uniká, nemají zdravou srst, která by ho udržela. Je to jako kdybys měl/a bundu, která by ti byla obrovská – sice to vypadá, že ti musí být teplo, ale pod bundou profukuje studený vzduch a ty se nemůžeš zahřát.
A naopak v létě, kdy by psům přirozeně narostla letní srst, pořád mají tu starou zimní – protože nevyčesané chlupy zabírají místo nové srsti- která k nám propustí všechno teplo, neizoluje.
Trimování pomůže proti vedru i zimě.
S tím souvisí i další otázka, kdy je tedy trimování potřeba?
Kdy a jak často?
Srst psům pořár dorůstá a znovu odumírá, proto to není jednorázová záležitost.
Nejdůležitější je trimování před změnou ročních období, to zn. na podzim (než začnou mrazy) a na jaře (než začnou vedra).
Trimování je dobré dělat pokaždé, když srst začne slábnout.
Chika trimujeme asi tak jednou měsíčně, podle toho, jak rychle se mu srst vymění.
Je jednodušší pojmout trimování jako pravidelnou aktivitu, než to dělat namátkově – aby s tím pes počítal a zbytečně neprotestoval. 🙂
Poznáš ale sám/sama, kdy je to potřeba. Záleží na tom, jak rychle tvému psovi dorůstá srst.
Jak a čím?
Nemusíš mít nic speciálního, stačí trimovat rukou.
Je to jako bys vytrhával/a všechnu vyčnívající srst. Vypadá to vážně hrozně, ale psi to ani trochu nebolí.
Bolí je to, jen když chytneš zdravou srst namísto té odumřelé. To ti ale dá pes vědět (zavrčí, ožene se tlamou…). Tu srst, která je potřeba vytrhnout poznáte takto:
Pročísni psovi chlupy ve směru proti srsti. Ty chlupy, které trčí nahoru, jsou “navíc“. Jsou to ty, které už pes nepotřebuje, a které je nutné vytrimovat.
U netrimovaného psa můžeš mít pocit, že mu žádná srst nezbyde, ale neboj – je to jen pocit. 🙂
Ty nadbytečné chlupy chytni a vytrhni. Znovu to píšu: Neboj se, že to psa bolí, NEBOLÍ. (A když ano, dá ti to vědět.)
Pokud vám je z jakýchkoli důvodů nepříjemné trimovat psa ručně, existují trimovací kartáče/hřebeny. Na psy s trimovací srstí ale většinou nebudou stačit ty klasické, jemné psí kartáče. Na Chikovu srst nestačil žádný, kromě trimovacího hrabla pro střední a větší plemena psů Trixie. To mě stálo 500,-, ale je možné ho koupit i levnější (třeba přes odkaz na eshop, jen s tímto eshopem nemám zkušenosti – kupovala jsem hrablo přímo ve zverimexu).
S jinými hrably nemáme dobré zkušenosti, proto je nemůžu doporučit.
