Publikováno

Trimování

Trimování je nutné kvůli tepelnému komfortu, nejde jen o pěkný vzhled!

  • Jak poznat trimovací srst?
  • Kdy a jak často?
  • Proč je to potřeba?
  • Jak a čím?

Pokud vás zajímá odpověď na tyto otázky, pokračuje ve čtení .

Trimovací srst poznáte podle následujících znaků:

  1. srst vypadává při drbání
  2. srst je hrubší a není moc mastná
  3. místo srsti má pes na těle hřívu nebo pankáče
  4. chlupy se dají snadno vytrhnout
  5. srst trčí do všech stran

Pokud si nejste jistí, jestli má váš pes tzv. trimovací srst, pošlete mi fotku (nebo napište rasu) do komentáře a já vám to řeknu.

 

Proč?

Některé rasy psů už jsou natolik zdomácnělé, že ztratily schopnost samostatné obměny srsti. Zimní srst sice na jaře odumře, ale nedokáže už sama vypadnout. A psi, potřebují naši pomoc s dostáním této srsti ven.

Je to nutné, protože když chlup odumře, jeho kořínek zeslábne a odumřelá část srsti potom zabírá místo pro novou. Je potřeba vytrhnout tyto chloupky se slabými kořínky, aby místo nich mohly vyrůst nové, zdravější a utvořit funkční, pohodlnou a chránící srst.

Když v kožichu stará srst zůstává, nechrání psí kůži dostatečně před zimou (i když to na první pohled vypadá, že mají pořádně huňatý kožich), protože tam, kde potřebujeme, aby byly chlupy nejsilnější, jsou jen slabounké kořínky.

V zimě psům všechno teplo uniká, nemají zdravou srst, která by ho udržela. Je to jako kdybys měl/a bundu, která by ti byla obrovská – sice to vypadá, že ti musí být teplo, ale pod bundou profukuje studený vzduch a ty se nemůžeš zahřát.

A naopak v létě, kdy by psům přirozeně narostla letní srst, pořád mají tu starou zimní – protože nevyčesané chlupy zabírají místo nové srsti- která k nám propustí všechno teplo, neizoluje.

Trimování pomůže proti vedru i zimě.

S tím souvisí i další otázka, kdy je tedy trimování potřeba?

 

Kdy a jak často?

Srst psům pořár dorůstá a znovu odumírá, proto to není jednorázová záležitost.

Nejdůležitější je trimování před změnou ročních období, to zn. na podzim (než začnou mrazy) a na jaře (než začnou vedra).

Trimování je dobré dělat pokaždé, když srst začne slábnout.
Chika trimujeme asi tak jednou měsíčně, podle toho, jak rychle se mu srst vymění.
Je jednodušší pojmout trimování jako pravidelnou aktivitu, než to dělat namátkově – aby s tím pes počítal a zbytečně neprotestoval. 🙂

Poznáš ale sám/sama, kdy je to potřeba. Záleží na tom, jak rychle tvému psovi dorůstá srst.

Jak a čím?

Nemusíš mít nic speciálního, stačí trimovat rukou.
Je to jako bys vytrhával/a všechnu vyčnívající srst. Vypadá to vážně hrozně, ale psi to ani trochu nebolí.
Bolí je to, jen když chytneš zdravou srst namísto té odumřelé. To ti ale dá pes vědět (zavrčí, ožene se tlamou…).
Tu srst, která je potřeba vytrhnout poznáte takto:

Pročísni psovi chlupy ve směru proti srsti. Ty chlupy, které trčí nahoru, jsou “navíc“. Jsou to ty, které už pes nepotřebuje, a které je nutné vytrimovat.
U netrimovaného psa můžeš mít pocit, že mu žádná srst nezbyde, ale neboj – je to jen pocit. 🙂

Ty nadbytečné chlupy chytni a vytrhni. Znovu to píšu: Neboj se, že to psa bolí, NEBOLÍ. (A když ano, dá ti to vědět.)

Pokud vám je z jakýchkoli důvodů nepříjemné trimovat psa ručně, existují trimovací kartáče/hřebeny. Na psy s trimovací srstí ale většinou nebudou stačit ty klasické, jemné psí kartáče. Na Chikovu srst nestačil žádný, kromě trimovacího hrabla pro střední a větší plemena psů Trixie. To mě stálo 500,-, ale je možné ho koupit i levnější (třeba přes odkaz na eshop, jen s tímto eshopem nemám zkušenosti – kupovala jsem hrablo přímo ve zverimexu).

S jinými hrably nemáme dobré zkušenosti, proto je nemůžu doporučit.

Publikováno

Očekávání

Když pes dává hlavu na stranu, říká nám tím, že nám nerozumí.

Očekává, co se bude dít a snaží se vymyslet, co po něm chceme a rozumět našim slovům.

Je dost možné, že pokud se mu nedostane jasné odpovědi na otázku „co mám dělat?“ , začne štěkat, skákat nebo se klepat. Bude nervózní, protože by Ti rád vyhověl, ale neví jak.

Tvůj úkol je mu dát jasný povel, pokud po něm něco chceš. A jestli po něm nic nechceš, měl/a bys mu říct a dát mu to najevo i tělem, ať si jde po svém, že žádná psina nebude.

To můžeš udělat takhle:

Pes nakloní hlavu v očekávání, chystá se začít štěkat, ale ty mu srozumitelně řekneš:“ Běž si po svém,“ a rozejdeš se proti němu pomalu, v klidu a rukou mu naznačíš, že má změnit pozici. Pes by se měl zvednout a poodejít, a pokud ne, lehce ho postrčíš rukou nebo jemně(!) nohou.

V téhle fázi by se měl rozejít čenichat nebo dělat svoje věci a nevšímat si tě a stejně tak bys ty měl/a jít dělat své věci a nevšímat si jeho.

Pokud se ale pes dál bude domáhat pozornosti a začne štěkat, už to není nedorozumění, ale cítí nejistotu a neví co má dělat.

Tak se ujímá vedení a upozorňuje nás na nějakou chybu. V tuhle chvíli ho určitě neutěšuj slovy jako např.:“ No jó, vždyť už jdeme, počkej chvilku, chápu, že je to pro tebe těžké a otravné…“

Když tohle uděláme, pes ještě víc znejistí, protože slyší moc slov a nerozumí jim, i když ví, že se mluví na něj.

Jak můžeš utišit psa, který štěká ti řeknu v příspěvku „Štěkání“.

Publikováno

Sedni!

Jak naučit psa povel „sedni“?

Jednoduše. 🙂

Tady jsou kroky, jak postupovat:

–Stoupni si a zavolej k sobě psa
(-můžeš mít v ruce odměnu nebo klikr, pokud tě pes pak poslechne lépe)
– Když přiběhne, pochval ho
–Řekni důrazně, ale ne zle: „sedni“
–Dívej se na psa z vrchu, případně zvedni i mlsík, aby se musel podívat nahoru. Může pomoct i vztyčit ukazováček.
– V tu chvíli by si měl pes přirozeně sednout. Ale pokud si nesedne, zkus pokračovat takto:
– Zopakuj povel
– Ruku s mlsem mu dej před čumák, ale nenech ho mls sníst, druhou ruku mu zatlač na zadek (s citem!), dokud se neposadí

Odměňuj ho až ve chvíli, kdy bude sedět! (Jestli ho odměníš mlsem, klikrem nebo jen slovy, to je na tobě.)

Nenech ho vstát, dokud mu nedáš pokyn „hotovo“ nebo „volno“. Pokud vstane, řekni „NE“, zopakuj povel a opakuj celý postup tak dlouho, dokud pes nebude sedět v klidu.

Publikováno

DIY vodítko

„Vodítko je pouto mezi člověkem a psem.“

  • – José Arce

Naučím tě, jak si vyrobíš pěkné, pevné vodítko jednoduše a levně. Není to nic složitějšího, než obyčejný copánek.

A jedno dvoumetrové vodítko vyjde na 34 Kč, což opravdu moc není. (pro srovnání- podobná vodítka stojí v obchodě kolem 300Kč )

Co potřebuješ?

  • Provázky (potřebuješ 2, oba 3x tak dlouhé, jak má být dlouhé celé vodítko – když dělám dvoumetrové vodítko, potřebuji dva šestimetrové provázky. Jaké jsou vhodné píšu níže)
  • Karabinu (aby unesla dost – ta moje stojí 10Kč a unese 70 kg, pro velkého psa bude lepší větší)
  • Svíčku a sirky/ zapalovač, na zatavení konce
  • Nůžky (na ustřihnutí zbytků)

Postup:

  1. Připrav si dva provázky, které přelož napůl
  2. Jeden provázek v půlce protáhni karabinou
  3. Druhý provázek provlékni nejdřív nad, a poté pod prvním provázkem, také zhruba v půlce
  4. První provázek (ten nejvíc nalevo) podvleč pod druhým, potom nad prvním a znovu pod druhým
  5. Vezmi druhý provázek (vždy ten, co je na kraji, nalevo) a podvleč ho pod prvním, nad druhým a znovu pod prvním
  6. Takhle pokračuj, dokud nedojdeš na konec vodítka, vždy pod-nad-pod
  7. Až budeš na konci, popros radši někoho dospělého, aby ti pomohl konce provázků zatavit nebo na tebe dohlédl
  8. To uděláš tak, že konce provázků ustřihneš v podobné délce a potom je necháš nad svíčkou, dokud se nestaví v jeden tvrdý konec.
  9. Nesahej na to několik minut, je to horké!
  10. Pak už jen na konci vodítka uděláš klasickou smyčku a je to!

 

 

 

 

Jaké tipy provázků jsou dobré vhodné?

Vlastně jakékoli provázky, které jsou dost pevné (měly by udržet aspoň 3x váhu tvého psa, kvůli tomu, když pes trhne), a které jsou bez jádra. Tloušťka je na tobě.

Já jsem používala provázky bez jádra s průměrem 2mm, dělá se to z nich krásně a jsou mnohem pevnější, než vypadají.

Provázky kupuji v provaznictví na Florenci, kde mají tyto provázky za 2Kč/metr. To je podle mě super cena. Ve stejném obchodě najdeš i karabiny, vybereš si ji podle toho, kolik kg unese. Jsou tam milí, ochotní lidé a není problém se jich na cokoli zeptat. 🙂

Tady je odkaz na obchod:  http://kutil-florenc.cz/lana-a-provazy-umela-lana-polypropylen-bez-jadra-c1797 

Provázky jsou fajn z materiálu PVC, PES, PPV nebo 100% nefritové, s těmi ostatními nemám zkušenosti.

Nevadí ani provázek s jádrem, akorát se to hůř plete (za to je ale ještě pevnější).

 

Tipy:

  • pokud se ti vodítko kroutí, moc to utahuješ
  • jestli ti vychází jiný vzorek, zkontroluj, jestli vždycky : – podvlékáš POD jinou barvou, potom dáváš provázek NAD stejnou barvou, a znovu podvlékáš POD jinou.
  • Když si budeš chtít dát pauzu, zagumičkuj si konec rozpleteného vodítka a pokračuj později
  • Je lepší mít dvě barvy, kvůli přehlednosti a předchozímu principu barev.
  • Vodítko by mělo být spíš placaté, než kulaté. Pokud je kulaté, zase moc utahuješ

 

TAK HODNĚ ŠTĚSTÍ! 

 

Publikováno

Co potřebuje doma pes?

Jaké věci bys měl/a pořídit ještě předtím, než se k vám nastěhuje pes?

  • misku ma vodu, kterou bude mít neustále k dispozici (měnit vodu každý den!)
  • pelech, deku nebo boudu (prostě místo, ve kterém bude moct pes nerušeně odpočívat, mělo by být na místě, ze kterého pes uvidí na vás.)
  • vodítko
  • obojek
  • náhubek
  • ručník/hadr (na utírání tlapek, příp. po koupání)
  • hračku nebo něco na kousání
  • granule nebo stravu (pokud budeš vařit nebo dávat psovi BARF stravu, vymysli mu předem jídelníček)
Publikováno

Láska k vodítku

„Vodítko je pouto mezi člověkem a psem.“

– José Arce

Vodítko není nic špatného, když se nebere jako nástroj ke trestání a omezování zvířete. Pes může být naprosto spokojený i na vodítku, jen se možná  tak dobře nevyběhá (pokud nejsi tak velký sportovec).

Je určitě fajn psa občas pustit na volno, ale jen pokud ho máš naprosto pod kontrolou. Jinak budeš akorát ve stresu, co zase udělá a on se nebude chtít vrátit na vodítko, protože na volno cítí větší svobodu. Nebudeš spokojený ani ty, ani on. Přitom se může cítit svobodně i na vodítku, jen na něm musí chtít chodit sám od sebe.

Nikdy nepoužívej vodítko jako trest. Vodítko je super věc, náš pes na něj vždycky vyplázne jazyk a vrtí ocasem. Když má vodítko, znamená to totiž vždycky, že se mu budeme věnovat, že bude se svojí „smečkou“. (rodinou)

Pokud ho tvůj pes nemá rád a netěší se na něj, zkus ho spojit s něčím příjemným/ zábavným.  

Tak třeba: Nasadíš vodítko a vezmeš balonek, jdeš si se psem házet. Necháš ho aportovat, a když skončíš, trochu ho uklidníš, pořádně pochválíš a teprve po pochvale sundáš vodítko.

Nebo pokud o vodítku nechce ani slyšet, dej mu ho pomalu očuchat a chval ho za každý projev zájmu k vodítku. Pomoc mlsky nikdy neuškodí 😉 Neboj se, zvykne si.

Publikováno

Čištění zubů a uší

Je dobré čistit psům zuby?

Zbytečné polidšťování psa, jako ověšování sponkami, mašličkami, přívěsky nebo oblékání psů (naháči to v zimě potřebují, mám na mysli zdravé, chlupaté psy), určitě nepropaguji ani s tím moc nesouhlasím. Čištění a dodržování hygieny v nepřehnané míře ale není polidšťování, a už vůbec ne zbytečné.

Pokud máš velkého psa, čistit zuby ani uši mu nemusíš. Velcí psi se totiž tolik neliší od vlků, kterým se zuby i uši čistí samy (špínu z uší si pes vydrbe). Neuškodí občas mu vyčistit tlamu, třeba pomocí dentálních tyčinek, ale nemusí to být pravidelně.

Malým (i středním) psům ale ano, překvapivě to potřebují, aby neměli velké zdravotní následky a bolesti zubů ve stáří. Malí psi jsou už trošku „zdegenerovaní“, proto se jim tvoří plak, jako u lidí, a už po dvou letech mohou mít žluté nebo dokonce hnědé zuby. Ve stáří s tím mohou mít velké problémy a může se stát, že o zuby přijdou. A pravidelným čištěním uší se zase zajistí, že se ucho nejspíš nezanítí (nebo aspoň ne kvůli špíně), je to taková prevence.

Jak často čistit zuby?

Nejlépe si pes zvykne na čištění, pokud to bude pravidelně a často. Optimální je mu je čistit jednou denně, i když nejlepší by to bylo dvakrát (ráno a večer).

Když mu je budeš čistit jednou za měsíc, nezvykne si, a je možné, že tě nenechá sáhnout mu do tlamy.

Jak a čím čistit psovi zuby najdeš v dalším článku zde:

Publikováno

Jak pes vnímá svět

Vědci zatím potvrdili, že pes má zeleno-červenou slepotu. Možná, že zrakem dokáže rozpoznat barvy, které my, lidi, nedokážeme, ale zatím na to nikdo z vědců nepřišel. Pro psy ale zrak není ani zdaleka tak důležitý, jako pro nás.

Jejich svět je hlavně plný pachů, zvuků, pocitů a vjemů. Jak to tedy funguje?

Přestav si, že jsi vlk nebo pes. Zklidni se, zhluboka a vyrovnaně dýchej, vnímej celé svoje tělo. Cítíš, že se tě něco dotýká? Třeba vítr nebo jen podlaha pod tvýma nohama? Pes dokáže cítit každou změnu v jeho okolí, protože žije přítomným okamžikem a své tělo si uvědomuje téměř neustále.

To ale není všechno. Neméně důležitější, než hmat, je pro psa čich. Ten má mnohonásobně vyvinutější, než ty nebo já. Zhluboka se nadechni – co cítíš? Já maximálně vůni oběda, umytých vlasů a tím končím. Pes ale ucítí každou pachovou žlázu, kterou dáváme najevo své pocity. Vysvětlím to radši na příkladu:

Když jsi nervózní před testem nebo před vystoupením, trochu se ti začnou potit ruce. Pes to okamžitě ucítí a pozná, že je něco jinak, než obvykle. Pak podle toho zareaguje – některý pes, ten vyrovnaný, tě půjde uklidnit. Jiný pes také znervózní, myslí si: „páníček je nervózní, co když je tu někde ten pes, se kterým jsem se porval včera?“ a začne štěkat na případné zastrašení nepřítele nebo větřit, aby ho našel nebo dělat cokoli jiného. Další pes třeba zaleze a nechce se s tebou bavit. A ty si v tu chvíli říkáš, jak poznal, co se děle? Jak poznal, že jsem nervózní?

Prostě to cítí. Ne empatií, ale čenichem.

V těle nám neustále probíhají chemické reakce, které vydávají různé pachy a pes spoustu z nich identifikuje. Proto pes pozná strach, hněv, nejistotu nebo i radost, i kdyby ses tvářil pořád stejně – jednoduše tě tvé tělo prozradí. 🙂

Pes poznává okolní svět i pomocí zvuků. Sluch má vyvinutější, než člověk, ale méně vyvinutý, než třeba kočka. Upřednostňuje tedy čich, ale když ucítí změnu pachu, nastraží uši, jestli neuslyší např. štěkot nebo nějakého zloděje. Zaposlouchej se do okolních zvuků. Slyšíš něco každý den, jsi na nějaký zvuk zvyklý/á? Znervózňuje tě nějaký zvuk? Nebo slyšíš něco co tě naopak uklidňuje?

Až teď v důležitosti přichází na řadu zrak a chuť.

Chuť souvisí s pachem – „voní to, sežeru to. Smrdí to – nebudu to žrát.“ Takhle jednoduše to pes vnímá. Má totiž málo chuťových receptorů, my máme chuť mnohem vyvinutější, jsme proto vybíraví a zmlsaní. Pes nebo spíš vlk si ale pro přežití v přírodě zmlsanost nemůže dovolit. Řídí se proto čichem, který mu jasně řekne, co je pro něj dobré, a co ne.

A jsme zase u toho zraku. Představte si svět, plný žluté, modré, černé a bílé barvy. Zajímavé, že? Je tam spoustu kombinací těchto barev, ale žádná, kde je červená nebo zelená. Pes tedy vidí barevně, ale úplně jinak, než my. Nevidí rudou, fialovou, růžovou, hnědou tyrkysovou ani spoustu dalších barev, ale místo nich vidí jiné barvy, které si já ani nedokážu představit.

Abys pochopil/a fungování psa, musíš si představit, že vidíš svět jeho očima. Že ho vnímáš, jako on. Vnímej své tělo, všechno, co cítíš, žij přítomným okamžikem, pozoruj svůj dech, zkus rozpoznat vůni jednotlivých předmětů, které tě obklopují. Mysli jen na přítomný okamžik. A pochopíš ho. Toto „cvičení“ je dobré zkoušet se psem na procházkách nebo jen když jsi sám/sama v přírodě. Můžeš ho dělat klidně každý den nebo třeba jednou týdně, jen pár minut, ale pomůže ti to naladit se na psa a pochopit, proč se jak chová a vycházet z toho. Také tě to zklidní a dodá energii. 🙂

 

Publikováno

Řeč těla

Přidám obrázky našeho psa, zachycené, jak nám něco jasně sděluje. Není to ale tak, že když bude Tvůj pes zaujímat stejnou pozici, jako náš, musí to znamenat to samé. Pes se může tvářit stejně v různých situacích – je tedy nutné dbát na okolnosti.

Například, když pes kňučí se staženým ocasem, může to být známka osamělosti, stejně tak, jako jen oznámení, kterým Ti říká: „Je čas na misku.“

Nebo třeba zívání může značit jak únavu, tak stres. (Když je pes ve stresu, první, co udělá je, že se oklepe nebo si zívne, aby si stimuloval a přivodil větší pocit pohody). To ale neznamená, že když bude pes v deset hodin večer zívat, je ve stresu. Takhle pozdě je normálně zvyklý spát, tak zívá únavou.

Musíš si domýšlet, co by pes asi mohl chtít vzhledem k situaci.

Publikováno

O Chikovi

Chiko je parson russel teriér. Je hyperaktivní, hravý a neuvěřitelně šikovný. Hodně rád jí, žere i  zeleninu a sní téměř cokoli, co mu dáte.

Váží něco málo přes 7kg, je tedy docela malý, ale má hodně energie.

Miluje běhání, skákání a nejvíc šplhání a lezení po skalách, horách a okrajích propastí.

Narodil se 25. července 2015, budou mu v létě tři roky. Je tedy dospělý 🙂

Je hodně společenský, miluje lidi a rád je středem pozornosti. Umí se předvést před kamarády a dokáže dělat psí kusy. Chodí od malinka na cvičák, kde se učí nové a nové věci a je tam vždycky šťastný jako blecha. 🙂