Důvěřuj mu.
Když vložíš v psa důvěru a dáš mu svobodu a velice potřebný respekt, bude tě následovat.
Pes je smečkové zvíře, které má přirozeně nějakou povahu. Když naplníš potřebu jeho povahy a zajistíš mu pocit bezpečí a dostatek jídla, vody a pohybu, budeš člověk, ke kterému bude chovat důvěru a bude chtít, abys byl/a jeho vůdce.
Jak být správný vůdce, kterého pes bude chtít poslouchat?
Nejlépe uděláš, když se nebudeš pokoušet někoho napodobovat, ale když budeš sám/sama sebou. Pes pozná, když si sebou nejsi jistý/á a přestane tě poslouchat – proč by měl následovat někoho, kdo neví, co sám chce?
Se psem bys měl/a jednat s respektem a také respektovat jeho přirozenost. A ať po něm budeš chtít cokoli, musíš si tím být jistý/á. Když pes vycítí, že to, co po něm žádáš, vnímáš jako správné a je to v souladu s tvými zásadami a přesvědčeními, udělá to.
Psi jsou hypersenzitivní (vysoce vnímaví) a vycítí, když jsi nerozhodný/á nebo když jednáš proti svým zásadám a v nesouladu se svým názorem a přestanou tě poslouchat.
Buď důsledný/á. Když už po psovi něco chceš, vždy zařiď, aby to udělal. Nikdy, když mu dáš povel, ho nenech jen tak odejít. Pomůžeš tomu tak, že mu po každém povelu řekneš např.“ volno“, aby pes věděl, že už může odejít. Pes by neměl nikdy opustit povel bez tvého povolení.
Dej pejskovi dostatek svobody a osobního prostoru. To znamená, že ho můžeš nechat si něco očichat, běhat a dopřeješ mu to, co potřebuje dělat (vyvenčit se, apod.) bez toho, abys na něj pořád pokřikoval/a nějaké povely. Když po něm budeš pořád něco chtít, může ho to za chvíli přestat bavit. Povely dávej jen, když cítíš, že je to tak správně. Dopřej psovi pauzu mezi jednotlivými povely.
Mluv jen jasně a zřídka. Psi nerozumí slovům, ale reagují na tón hlasu a intonaci. Když ale budeš hučet do psa celé věty, na které není zvyklý (rozumí např. jednoduchému povelu „sedni“, ale nerozumí větě „sedni si, budou tě bolet nohy, když se neposadíš.“
Dlouhé věty jsou zbytečné, psa zmatou. Pes mnohem lépe vycítí, co po něm chceš, z řeči těla.