„Ve vztahu pána a jeho psa jsou dvěma klíčovými faktory důvěra a respekt.“
A to jsou dvě věci, které se při fyzickém trestání narušují.
Každý se se psem dostaneme do situací, kdy nevíme, co jiného by pomohlo, ale obvzlášť v takové chvíli je potřeba odpoutat se od emocí (které v očích psa znamenají slabost) a začít myslet hlavou a klást si v první řadě tyto otázky (ještě předtím, než povel vyslovíš!):
- je povel, který po svém pejskovi chci, opravdu smyslný? –ano-
- jsem klidný/á a vyrovnaný/á? –ano-
- věřil/a bych si, kdybych byl/a pes, poslechla bych na jeho místě? –ano-
- mám dostatečně vysokou autoritu (nebo za mě pes převzal vedení)? – ano mám, pes nepřevzal vedení –
- nejsem rozrušený/á pocity? – nejsem-
Pokud odpovíš na všechny na otázky odpovědí v levo, můžes přeskočit rovnou dolů ke článku pod čárou, tvé chování je totiž v souladu s myšlením psa a nemůžeš udělat v podstatě nic lépe, stačí ti jen vidět nabídnutá řešení situací, která můžeš udělat místo fyzického potrestání psa.
Jak to, funguje v hlavě psa?
V momentě, kdy pes neposlouchá, má k tomu důvod – cítí nedůvěru k tobě, k situaci nebo jednoduše nevěří, že když poslechne, o nic nepřijde, že je pro jeho dobro, když poslechne. Proto je pro něj veliké dilema, jestli má poslechnout nebo ne, rozhoduje se a cítí se provinile, že páníčkovi nevěří natolik.
Ty bys měl/a být takový vůdce smečky, který ukáže psovi, že je vždy pro něj výhodnější tě poslouchat.
Toho dosáhneš i tím, že po psovi nebudeš chtít spoustu nepotřebných povelů, ale dáš mu i do určité míry svobodu (zase ne takovou, aby běhal mezi auty nebo mu hrozilo nebezpečí!) a on nebyl přehlcený z neustálé pozornosti věnované povelům, které v očích psa nebudou mít smysl.
Ukážu ti to celé na příkladu, který známe skoro všichni:
Jsi na procházce, psa máš mimo vodítko a přesto, že ho neustále hlídáš, nevšimneš si, že pes chytil vůni nějakého jídla. Sežere ve vteřině nějaký zbytek sušenky, která mu může ublížit a ty na něj zakřičíš „fuj“!
V tu chvíli pes může pochybovat o tom, že pro něj chceš to nejlepší, a že s tebou ve smečce nepřijde o něco důležitého (jako je žraní sušenek). Poté, co na něj křikneš, není si jistý, myslí si „proč po něm chceš, aby venku nežral, když je to přeci přirozené?“.
Pes nepřichází na zavolání a hledá vedle zbytek něčeho dalšího. To tě pochopitelně naštve. Jdeš proto směrem s psovi, abys mu zakázal/a.
Voláš na psa „ke mně!“ a on pořád čmuchá a nereaguje, přestože víš, že tě slyší. Začínáš na něj být opravdu naštvaný/á, hlad přeci nemá! Pes vycítí tvou rozhozenost a ještě méně se mu chce poslechnout. Protože nechce následovat vůdce, který se nechá rozhazovat emocemi.
Pes má tak citlivý čich, že vycítí každou sebemenší změnu ve tvých pocitech. Stačí tedy, abys ve chvíli, kdy pes sežere něco, co nemá, trošičku znejistěl/a a pes už bude uvažovat, zda jsi vůdce, který stojí za to, aby ti naprosto bezmezně důvěřoval, nebo jestli by ti neměl pomoct zvládnout situace, kterými si nejsi jistý a převzít vedení.
Když přijdeš blíž ke psovi, jsi už vážně docela dost naštvaný/á – pořád tě ignoruje. Pes cítí, že se zlobíš, ale chceš po něm na jednu stranu, aby ti věřil, že pod tvým vedením nepřijde o nic důležitého a na druhou stranu se na něj zároveň zlobíš. Tím vytváříš v psovi značnou nejistotu. Věřit ti nebo vzít věci do svých tlapek?
Když dáváš najevo negativní (nebo i nezvladatelné pozitivní, al o tom se dočteš více ve článku ) emoce, je jasné, že o to méně se chce psovi přijít.
Taky by se ti nechtělo přijít za někým, kdo je na tebe nepříjemný, křičí nebo má v plánu tě praštit, ať víš, že k tomu má dobrý důvod. Radši by sis dojedl/a tu sušenku…
Přišel/přišla jsi už k psovi, chytáš ho za obojek, aby nemohl utéct, dáš mu mírnou ránu na zadek a říkáš „to nebylo ke mně!“. (což je pořád lepší varianta, než vyčítání psovi, co udělal v mnoha slovech, kterým pes nemá šanci rozumět).
Pes v tobě v tu chvíli rozhodně nevidí vyrovnaného vůdce, ale naštvaného člověka, který potřebuje pomoct. A pomoct v takové chvíli umí jen tak, že převezme vedení a začne si „dělat, co chce“ – nebo spíš to, co mu velí instinkt.
Rozhodně by ses taky nenutil/a poslouchat někoho, kdo tě nutí jednat proti svému instinktu a není si naprosto jistý tím, co po tobě chce.
Pes v tomhle není o nic jiný, než ty. Zkus se tedy v každé podobné „krizové“ nebo nežádoucí situace co nejvíc vžít do kůže psa, abys vymyslel/a, co by přimělo tebe poslechnout a pak to vyzkoušej na psa. Vsadím se, že kdybys poslechl/a ty, poslechne i on.
Co tedy dělat, když pes neposlouchá?
- Uklidnit se. Klidně si dej vteřinu kdy jen zavřeš oči a zhluboka se nadechneš.
- Zopakovat psovi to, co po něm chceš, tentokrát důrazně (ne křikem!) a vyrovnaně.
- Pokud neposlechne, zeptat se sám/sama sebe, proč asi neposlouchá?
- Vžít se do situace a reagovat tak, aby ty jsi chtěl/a poslechnout, kdybys byla na místě psa.
- Neustoupit z povelu! Opakuj ho všemi možnými způsoby, dokud ho pes neudělá (ale NIKDY se nesmí stát, že budeš říkat:“ke mně! Ke mně! Ke mně!… Musí to být pokaždé jinak. Poprvé třeba řekneš :“ Ke mně!“ a poté, co pes neposlechne, přijdeš k němu, chytneš ho za konec vodítka -jen aby věděl, že tam není sám- a zopakuješ povel „Ke mně!“. Pak, když neposlechne, řekneš“ Ne! To není ke mně!“, řekneš znovu“Ke mně“ a zatáhneš jemně za vodítko. )
- Obměňuj povel a udělej COKOLI pro to, aby tě pes poslechl (a chtěl poslechnout), upoutej za každou cenu jeho pozornost, i když u toho můžeš vypadat, jako blázen
- Když tě nakonec poslechne, STRAŠNĚ MOC HO POCHVAL. (Stálo ho to dost úsilí, aby tě poslechl a neměl dost motivace. Kdybys ho dost nechválil/a, příště se mu bude chtít ještě méně poslechnout. Když pes přijde až na popáté, ROZHODNĚ MU TO NEVYTÝKEJ poté, co už splní povel! Není to jeho chyba, že jsi neudělal/a dost pro to, aby přišel. Když nakonec přijde a ty mu vynadáš, nepochopí, co udělal špatně „vždyť jsem přeci přišel, jak jsi chtěl, tak co se děje?“
- Když psa pochválíš (i když poslechne až na podesáté – jen si dej pozor, abys ho nechválil/a dřív, než povel úplně splní) – bude si to pamatovat a až mu dáš povel příště, bude vědět, že je pro něj dobré ho poslechnout.
Kdybys měl/a problém s nějakou konkrétní situací, napiš buďto sem do komentáře, na fb nebo na email.